La Gomera > Torre Del Conde > 8denní > Plná penze

---

Umístění hotelu Torre Del Conde (La Gomera, Kanárské ostrovy) na mapě

Chcete vědět, jak daleko je z hotelu na pláž nebo co je k vidění v okolí? Od toho je tu naše mapa 🙂

---

Nezaujal Vás tento hotel?

▼▼▼ Nevadí 🙂 Ve vyhledávacím formuláři si můžete najít ubytování na Kanárských ostrovech podle svých představ. ▼▼▼

---

Proč navštívit ostrov La Gomera

La Gomera není pro každého. Není tu obří aquapark, ani pět pláží vedle sebe s koktejlovým barem na každém rohu. Ale pokud jsi typ, co si místo ležení u bazénu radši obuje pohorky a vydá se do míst, kde telefon chytá signál jen když se mu chce, pak vítej. Ostrov tě přivítá s otevřenou náručí – a možná i trochou mlhy.

Hlavní hrdina příběhu se jmenuje Garajonay – národní park, který je zelenější než ekologický marketingový leták. Starobylý vavřínový les, který vypadá, jako by ho někdo nasprejoval kouzelnou mlhou a zpomalil čas. Je to jako chodit v pohádce. A na vrcholu stejnojmenné hory máš výhled, co se neomrzí, i kdyby sis ho nechal vyfotit na nový pas.

Historie? Překvapivě bohatá. Místní původní obyvatelé Guanchové tu žili dávno předtím, než Evropané zjistili, že existují i jiné ostrovy než ty ve Středomoří. A Kolumbus si tady dal poslední espresso před plavbou do neznáma. San Sebastián dnes není velkoměsto, ale má šmrnc místa, kde se pořád něco dělo… jen to nikdo nedal na Instagram.

A co počasí? Takové to věčně jarní, což znamená, že tu nikdy není úplně vedro, ale taky ti nikdy nenaprší do batohu tolik, abys toho litoval. A vlhkost? Jo, ta tu je. Díky ní je to tu krásně zelené. A taky ti občas slepí vlasy do účesu, který jsi rozhodně neplánoval.

---

Prohlédnout více fotografií >>>

---

Jaké je právě na ostrově La Gomera počasí a předpověď na další dny

LA GOMERA počasí

Krásné pláže ostrova La Gomera, které stojí za pozornost

Pokud tě už nebaví dovolené, kde je největším vzrušením to, že ti v hotelu vyměnili ručník o den dřív, tak vítej na La Gomeře. Tenhle ostrov má sice rozlohu sotva větší než nákupní centrum na předměstí, ale rozhodně ví, jak tě zabavit. Tady se nechodí po promenádách s nanukem – tady se šplhá. A funí. A občas i sprostě nadává. Ale mezi tím tě čekají výhledy, po kterých zapomeneš, že máš stehenní svaly.

Národní park Garajonay? To není jen jméno, které se vyslovuje s jazykovou křečí. To je zelený sen – prastarý les, kde to vypadá, jako by se každou chvíli měl z mlhy vynořit elf nebo alespoň divoký turistický průvodce. A i když nejsi žádný extra velký dobrodruh, najdeš tu trasu, která tě odmění víc než „plná penze“.

A protože duše si po túře zaslouží pohlazení, navštiv taky vesničky jako Vallehermoso nebo San Sebastián – kde čas běží tak pomalu, že ho skoro slyšíš. Kafe, domácí sýry, usměvavá babička prodávající med... a to všechno bez selfie tyčí a turistů ve fluorescenčních kšiltovkách.

A ano, i pláže tu mají. Ale žádný komerční Disneyland. Spíš útesy, klid a černý písek, co ti zaleze do každé kapsy, ale odpustíš mu to, protože výhled stojí za to. Playa de Santiago je top, ale Playa de la Caleta je jako skrytý playlist – nikdo ji nezná, ale jakmile ji objevíš, nechceš nic jiného.

La Gomera a jeho historické či přírodní památky

Přiznám se rovnou: na La Gomeru jsem se těšil hlavně kvůli tomu, že tam všichni říkají, jak je to „nedotčená příroda“ a „místo, kde zastavil čas“. A hele, asi mají pravdu. Jen místo zenové harmonie jsem chvílemi zažíval lehkou paniku, když jsem bloudil v mlze, promočený a s botami plnými bahna. Ale jo – krása, co tě dojme.

Nejdřív mě uvítala Torre del Conde, kamenný strážce San Sebastiánu. Památka z dob, kdy „pirát“ ještě neznamenal někoho, kdo stahuje filmy. Dneska už jen tiše stojí a dělá pozadí pro turisty, co se snaží najít správný úhel bez plastového koše v záběru.

Pak jsem zamířil do národního parku Garajonay, což je něco mezi pohádkovým lesem a živým muzeem vlhkosti. Stromy jsou tu tak staré, že kdyby mohly mluvit, pravděpodobně by ti latinsky vynadaly za to, že šlapeš po mechu. Ale jinak – ticho, zeleno, mystično. Jen si nezapomeň bundu, protože „mlha“ tu není atmosférický efekt. To je permanentní realita.

No a nakonec Roque de Agando. Velkolepý, osamocený, dramatický. Pokud tě neohromí jeho velikost, tak minimálně fakt, že z každé fotky vypadá jako photoshop. Ale není. Je to skutečný kus kamene, co vypadá, jako by tam přistál z jiné planety. A co víc si přát?

La Gomera však nabízí mnohem víc ..

La Gomera není úplně typický dovolenkový ostrov. Nenajdeš tu davy turistů s opalovacím krémem s ochranným faktorem 90+ a ani obří resorty, co vypadají jako vesmírné stanice. Zato tu najdeš něco mnohem lepšího – pískající lidi. A ne, nejde o partu nervózních běžců. Silbo Gomero, tenhle unikátní jazyk z pískání, je tu opravdovou věcí. Místní ho používají už po generace, a když slyšíš, jak si mezi sebou pískají přes údolí, připadáš si spíš jako ve scéně z Pána prstenů než na dovolené. A pokud ti to zní neuvěřitelně, skoč si do Muzea pískajícího jazyka – nebudeš litovat (a třeba si i zapískáš vlastní jméno).

La Gomera ale není jen o zvucích – je taky o rytmu. Hlavní kulturní show? Rozhodně Fiesta de la Virgen de Guadalupe – procesí, tanec, lidové kostýmy, do toho všichni něco jedí, něčím si připíjejí a smějí se. Je to karneval s duší. A když ti to nestačí, Karneval La Gomera tě rozproudí do noci. Masky, hudba, pouliční party a chvíle, kdy si říkáš: „Co to sakra bylo?“ – ale v dobrém slova smyslu.

A jídlo? Bože, jídlo! Když jednou ochutnáš almogrote, budeš mít chuť pašovat ho v kufru zpět domů. Ta pikantní sýrová bomba s česnekem a paprikou je jako facka – jen mnohem příjemnější. Pak tu máme potaje de berros, což je hustá zelená polévka, kterou bys u babičky snědl i se dvěma krajíci chleba navrch. A sancocho – dušená ryba, která chutná jako něco, co jsi nikdy nejedl, ale budeš o tom vyprávět v hospodě ještě za rok.

Takže jo, La Gomera není pro každého. Ale pokud miluješ zvláštní jazyky, poctivé jídlo a fiesty, co tě hodí na jinou oběžnou dráhu – tenhle ostrov si tě získá. A ještě ti to zapíská na rozloučenou.

Víte, že ...

.. se na La Gomeře dodnes píská místo mluvení? Říká se tomu Silbo Gomero a není to žádný výmysl – tenhle jazyk používali už původní obyvatelé ostrova, aby se domluvili přes hluboké rokle a kopce. A i když se dnes běžně používá telefon, Silbo se pořád učí ve školách a chrání ho i UNESCO. Je to jedna z věcí, kterou jinde prostě nezažiješ.