Dovolená v destinaci La Gomera

Na rozloze pouhých 370 kilometrů čtverečních (ano, je to asi taková oblast, jakou člověk dokáže projet za víkend na kole – pokud teda není lenoch jako já) se tu rozprostírají divoké útesy, hluboké rokle, zelená údolí a dramatické scenérie, které vypadají jako kulisa z fantasy filmu. A to nejlepší? Tohle všechno je opravdové. Bez filmových triků.

Ale hlavní hvězda je jasná – národní park Garajonay. Tady tě přivítá vavřínový les jak z pohádky, často zahalený v tajemné mlze. Někdy máš pocit, že se každou chvíli objeví elf. Nebo aspoň zatoulaný turista, který hledá signál. Tenhle vlhký zelený ráj, zapsaný na seznamu UNESCO, je domovem endemických druhů a vážně tě donutí zpomalit. Hlavně protože je tam kopcovito. Hodně kopcovito.

A když už se tělo vzdá a nohy odmítají další výšlap, přichází na řadu kultura. La Gomera totiž není jen o přírodě, ale i o lidech, co tu žijí tak trochu „po svém“. Díky dlouhé izolaci si uchovali nejen hromadu klidu a rozvahy (možná i proto, že tu Wi-Fi někdy hraje na schovávanou), ale taky unikátní jazyk – Silbo Gomero. Jo, pískání. Opravdové pískání místo slov. Takže když někdo zakřičí (nebo vlastně zapíská): „Večeře je na stole!“, je úplně jedno, jestli bydlíš o dvě rokle vedle – slyšíš to.

Vesnice na La Gomeře jsou jako vystřižené z doby, kdy svět ještě nepospíchal. Úzké uličky, bílé domečky, modré okenice a ticho, které léčí. A pokud se přece jen rozhodneš vyrazit do civilizace, San Sebastián de la Gomera tě vezme zpátky v čase. Tohle malebné městečko je známé jako poslední zastávka Kryštofa Kolumba před cestou do Nového světa. Ano, tohle je místo, kde se možná naposledy pořádně vyspal, než se rozhodl „omylem“ objevit Ameriku.