Gran Canaria > Sahara Playa > 10denní > All Inclusive

---

Umístění hotelu Sahara Playa (Gran Canaria, Kanárské ostrovy) na mapě

Chcete vědět, jak daleko je z hotelu na pláž nebo co je k vidění v okolí? Od toho je tu naše mapa 🙂

---

Nezaujal Vás tento hotel?

▼▼▼ Nevadí 🙂 Ve vyhledávacím formuláři si můžete najít ubytování na Kanárských ostrovech podle svých představ. ▼▼▼

---

Co najdete na ostrově Gran Canaria

Gran Canaria, třetí největší kousek v tom slavně sopečném puzzle zvaném Kanárské ostrovy, není jen další flek v Atlantském oceánu, kam lítají turisté za sluncem a levným rumem. Tenhle ostrov si hrdě říká „miniaturní kontinent“ – a ne, není to kvůli megalomanii, ale protože se tu příroda rozhodla, že „míň je víc“ rozhodně neplatí.

Na ploše necelých 1600 kilometrů čtverečních tady najdeš zlaté písky, sopečné skály, zelená údolí i hory, které ti dají jasně najevo, že kešky hledat v žabkách není nejlepší nápad. Mikroklimaty se to tu hemží víc než turistickými suvenýry. Na jihu pálí slunce jak na poušti, zatímco sever si klidně pobulí v mlžném oparu. Ať si tě příroda vezme, kam chce – bude to zážitek.

Historie? Jo, té má Gran Canaria taky plný kufr. Ještě než sem dorazili Španělé s plachetnicemi a velkými sny o nových světech, ostrov obývali Guančové – původní obyvatelé, kteří tu žili s přírodou v míru… tedy do té doby, než přišla kolonizace a všechno se změnilo. Klasika.

Dneska si naštěstí můžeš tyhle dějiny projít pěkně v pohodlí a s kávičkou v ruce. Třeba čtvrť Vegueta v Las Palmas je jako takový časostroj – jen místo tikání slyšíš cinkání skleniček a tlumené „¡hola!“ z okolních kaváren. Katedrála Santa Ana tě ohromí svojí důstojností (a výškou) a Casa de Colón tě naučí víc o Kolumbovi, než sis kdy dobrovolně chtěl zapamatovat.

A počasí? Subtropické klima jako z katalogu. Po celý rok tak nějak „příjemně na tričko“, žádné panické vrstvení svetrů a kabátů. Ideál pro všechny, kdo chtějí zdrhnout z reality a strávit týden (nebo měsíc) v krajině, kde i déšť vypadá jako efektní zpomalený záběr z dokumentu BBC.

Ať už jsi vášnivý turista, nostalgický milovník historie, nebo prostě jen člověk, který rád spotřebuje zakoupený opalovací krém, Gran Canaria je místo, které tě jednou vtáhne – a pak tě bude pravidelně tahat zpátky. Protože kdo jednou pozná "miniaturní kontinent", ten už se s obyčejným ostrovem nespokojí.

---

Prohlédnout více fotografií >>>

---

Gran Canaria - aktuální počasí a předpověď na následující dny

GRAN CANARIA počasí

Gran Canaria a její krásné pláže

Gran Canaria je něco jako ten spolužák, co zvládal sport, měl samý jedničky, a ještě ho měli všichni rádi. Vlastně bys ho měl nenávidět, ale místo toho se od něj necháš pozvat na párty. A tahle párty se jmenuje dovolená snů.

Všechno to začíná na jihu – Maspalomas, kde jsou duny tak velkolepé, že si připadáš jako Lawrence z Arábie… jen v plavkách a s opalovacím mlékem místo šavle. A Playa del Inglés? To je ten typ pláže, kde najdeš vše – od teenagerů, co zkouší surf, až po páry v důchodu, co testují kvalitu místní Sangrie. A všichni se tváří, že život je fajn (protože tady vážně je).

Amadores je jako hotelová reklama, která nelže – klidná, fotogenická a tak hezká, že se s ní budeš chtít mazlit. Děti staví hrady z písku, dospělí si dávají kávu a všichni působí, jako by právě objevili recept na štěstí (malá nápověda: je to slunce, moře a točená zmrzlina).

A pak tu je Las Canteras – městská plážová kráska, co ti nabídne kilometr a půl pohody, večerní drink s výhledem na oceán a tapas, které způsobují, že začneš přemýšlet, jestli se sem náhodou nepřestěhovat.

Gran Canaria je jako švýcarský nůž mezi ostrovy – má všechno a všechno funguje. A když se ti do batohu náhodou nevejde paddleboard, aspoň si odvezeš pocit, že jsi byl na místě, kde i slunce má permanentní úsměv.

Gran Canaria a jeho historické či přírodní památky

Gran Canaria je jako člověk, kterého jsi na první pohled podcenil. Myslíš si: „Jojo, pláže, lehátka, koktejly, Instagramy…“ Ale pak se otočíš a zjistíš, že tenhle ostrov má hlubší duši než většina toho, co znáš z domova.

Třeba Roque Nublo. Tenhle kamennej velikán trčí ze středu ostrova jak pozůstatek nějakého božstva z dávných dob. Vypadá to, jako by se někdo snažil udělat obří sochu a v půlce si řekl: „A dost. Už mě to nebaví.“ Ale výsledek stojí za to. Výstup k němu ti dá trochu zabrat, ale není to žádný Everest – spíš taková procházka pro ty, co si chtějí zasloužit výhled. A že ten výhled fakt stojí za to – pokud se zrovna mraky nerozhodnou, že ti ho nedopřejí. Ale co, aspoň máš důvod vrátit se sem znova.

Když pak zamíříš do města, čeká tě Vegueta – čtvrť, kde je víc historie než v celé učebnici dějepisu na základce. Úzké uličky, kamenné domy, staré kavárny, kde si dáš espresso a připadáš si jako renesanční intelektuál (nebo aspoň jako někdo, kdo se tak umí tvářit). Katedrála Santa Ana tě pak srovná do latě – velkolepá, tichá, s atmosférou, která ti připomene, že svět byl velký, divoký a zajímavý i bez chytrých telefonů.

A pak je tu Casa de Colón – dům, kde prý Kolumbus přespal, když byl na cestě za „novým světem“. Tehdy ještě netušil, že z něj jednou udělají muzeum a že se v něm budeš procházet s audioguidem v ruce a sluchátky na uších.

Ale počkat, příroda tě volá! Tentokrát Tamadaba – chráněná oblast, kde borovice šumí, skály se tyčí a ty… jen tak jdeš. Bez spěchu. Bez signálu. Jen ty, příroda a zbytky svačiny v batohu. Je to detox na úrovni, o které tvůj wellness kouč může jen snít.

A aby toho nebylo málo – poslední zastávka: rokle Guayadeque. Zní to trochu jako jméno postavy z fantasy, ale je to místo, kde se příroda potkává s historií. Jeskyně, archeologické nálezy, výhledy a dokonce i jeskynní restaurace, kde si můžeš dát oběd jako pravěký hipster. A co je nejlepší? Nejsou tu davy. Jen ty, ticho, vítr… a sem tam ještěrka, co ti připomene, že nejsi doma.

Na ostrově Gran Canaria toho najdete mnohem víc ..

Víš, jak si někdy řekneš: “Pojedeme na Kanáry, tam si odpočinem”? No, Gran Canaria tě v tom nechá maximálně tak prvních pět minut. Pak tě hodí do víru akcí, chutí, zážitků a momentů, kdy se neubráníš myšlence: “Tohle už přeháníme, ne?” Ale ono to přehánění bolí jen trochu – a chutná naprosto božsky.

První rána přichází s karnevalem v Las Palmas. To není festival, to je apokalypsa barev, hudby, tanečních kostýmů a nálady, která by rozhýbala i účetní oddělení během uzávěrky. Jednu minutu se usmíváš nad bláznivými převleky, další už máš v ruce drink a nějaký Brazilec ti vysvětluje, proč samba uzdravuje duši. A ty mu to věříš. Celým srdcem.

Po kulturní bombě přichází kulinářská. Ostrovní kuchyně není žádná low carb mission, ale naštěstí ani ty ne. Vrásčité brambory, co vypadají jako babiččiny po třech týdnech ve spíži, mají chuť tak skvělou, že si pomyslíš, že jsi možná celý svůj život jedl brambory špatně. K tomu mojo omáčka – česnek, olej, paprika… a další závislost do sbírky. Pokud přežiješ Mercado de Vegueta, aniž bys koupil půlku trhu a ochutnal všechno, jsi silnější než já.

A pak přichází tapasky. To zní sice roztomile, ale ve skutečnosti je to vyčerpávající, nekonečné, krásné a chutné kolečko barů, kde jídlo a víno nikdy nekončí. Dát si tři a jít spát? Ha ha. Skončíš u dvanáctého a říkáš: “Tak ještě jeden, když už jsme tady.”

No a co architektura? Jasně, taky něco pro duši. Auditorium Alfreda Krause je tak elegantní, že se automaticky začneš tvářit důležitěji, jakmile vstoupíš. Plaza Santa Ana a okolní čtvrti jsou tak filmově krásné, že čekáš, kdy začne natáčení. A nakonec Puerto de Mogán – ostrovní verze romantiky, kde i největší cynik pustí slzu. Nebo dvě, pokud si dá příliš sladké sangríe.

Víte, že ...

.. že v údolí Agaete najdeš bizarní skalní útvar jménem Piedra de la Rosa – Růžový kámen? Ne, není růžový a nekvete. Ale má tvar, který dost připomíná obří kamennou květinu. Místní legenda tvrdí, že ho vytvořil blesk během šílené bouře v roce 1826 – prý zasáhl pole cukrové třtiny a nějakým magickým způsobem „zkameněl“ vodu v rostlinách. Věda na to sice kouká jinak, ale co – romantika a příroda? To jde dohromady vždycky.