Gran Canaria > Mirador Maspalomas By Dunas > 8denní > All Inclusive

---

Umístění hotelu Mirador Maspalomas By Dunas (Gran Canaria, Kanárské ostrovy) na mapě

Chcete vědět, jak daleko je z hotelu na pláž nebo co je k vidění v okolí? Od toho je tu naše mapa 🙂

---

Nezaujal Vás tento hotel?

▼▼▼ Nevadí 🙂 Ve vyhledávacím formuláři si můžete najít ubytování na Kanárských ostrovech podle svých představ. ▼▼▼

---

Co vás čeká na ostrově Gran Canaria

Gran Canaria. Jo, to je ten ostrov, kde se ti stane, že ráno vyšlápneš horu v mikině, na oběd se smažíš na pláži v plavkách a večer končíš ve městě s vínem v ruce, přemýšlejíc, jestli bys tu nemohl zůstat tak nějak navždy.

Říká se mu miniaturní kontinent, protože se tu klima mění častěji než názory u rodinné večeře. Jednu chvíli koukáš na písečné duny v Maspalomas, o pár minut později se procházíš po mlhavých stezkách v horách. Kdyby tohle byla videohra, vývojáři by to museli patchnout jako „bug v krajině“.

Kromě přírody tu máš i dějiny – a že jich je. Guančové, Španělé, Kolumbus… všechno tady nechalo otisk. Nejlepší na tom je, že si to můžeš všechno prohlédnout s drinkem v ruce a sandálem na noze. Las Palmas a jeho čtvrť Vegueta je tak trochu jako historický Pinterest v reálu – jen bez potřeby scrollování.

A to počasí? Jako v pohádce, kde nikdy neexistuje zima. Teda pokud nepočítáš ledový drink v ruce.

---

Prohlédnout více fotografií >>>

---

Víte, jaké je na ostrově Gran Canaria právě počasí?

GRAN CANARIA počasí

Krásné pláže ostrova Gran Canaria, které stojí za pozornost

Gran Canaria je něco jako ten spolužák, co zvládal sport, měl samý jedničky, a ještě ho měli všichni rádi. Vlastně bys ho měl nenávidět, ale místo toho se od něj necháš pozvat na párty. A tahle párty se jmenuje dovolená snů.

Všechno to začíná na jihu – Maspalomas, kde jsou duny tak velkolepé, že si připadáš jako Lawrence z Arábie… jen v plavkách a s opalovacím mlékem místo šavle. A Playa del Inglés? To je ten typ pláže, kde najdeš vše – od teenagerů, co zkouší surf, až po páry v důchodu, co testují kvalitu místní Sangrie. A všichni se tváří, že život je fajn (protože tady vážně je).

Amadores je jako hotelová reklama, která nelže – klidná, fotogenická a tak hezká, že se s ní budeš chtít mazlit. Děti staví hrady z písku, dospělí si dávají kávu a všichni působí, jako by právě objevili recept na štěstí (malá nápověda: je to slunce, moře a točená zmrzlina).

A pak tu je Las Canteras – městská plážová kráska, co ti nabídne kilometr a půl pohody, večerní drink s výhledem na oceán a tapas, které způsobují, že začneš přemýšlet, jestli se sem náhodou nepřestěhovat.

Gran Canaria je jako švýcarský nůž mezi ostrovy – má všechno a všechno funguje. A když se ti do batohu náhodou nevejde paddleboard, aspoň si odvezeš pocit, že jsi byl na místě, kde i slunce má permanentní úsměv.

Gran Canaria nabízí mnoho historických a přírodních památek

Gran Canaria je jako člověk, kterého jsi na první pohled podcenil. Myslíš si: „Jojo, pláže, lehátka, koktejly, Instagramy…“ Ale pak se otočíš a zjistíš, že tenhle ostrov má hlubší duši než většina toho, co znáš z domova.

Třeba Roque Nublo. Tenhle kamennej velikán trčí ze středu ostrova jak pozůstatek nějakého božstva z dávných dob. Vypadá to, jako by se někdo snažil udělat obří sochu a v půlce si řekl: „A dost. Už mě to nebaví.“ Ale výsledek stojí za to. Výstup k němu ti dá trochu zabrat, ale není to žádný Everest – spíš taková procházka pro ty, co si chtějí zasloužit výhled. A že ten výhled fakt stojí za to – pokud se zrovna mraky nerozhodnou, že ti ho nedopřejí. Ale co, aspoň máš důvod vrátit se sem znova.

Když pak zamíříš do města, čeká tě Vegueta – čtvrť, kde je víc historie než v celé učebnici dějepisu na základce. Úzké uličky, kamenné domy, staré kavárny, kde si dáš espresso a připadáš si jako renesanční intelektuál (nebo aspoň jako někdo, kdo se tak umí tvářit). Katedrála Santa Ana tě pak srovná do latě – velkolepá, tichá, s atmosférou, která ti připomene, že svět byl velký, divoký a zajímavý i bez chytrých telefonů.

A pak je tu Casa de Colón – dům, kde prý Kolumbus přespal, když byl na cestě za „novým světem“. Tehdy ještě netušil, že z něj jednou udělají muzeum a že se v něm budeš procházet s audioguidem v ruce a sluchátky na uších.

Ale počkat, příroda tě volá! Tentokrát Tamadaba – chráněná oblast, kde borovice šumí, skály se tyčí a ty… jen tak jdeš. Bez spěchu. Bez signálu. Jen ty, příroda a zbytky svačiny v batohu. Je to detox na úrovni, o které tvůj wellness kouč může jen snít.

A aby toho nebylo málo – poslední zastávka: rokle Guayadeque. Zní to trochu jako jméno postavy z fantasy, ale je to místo, kde se příroda potkává s historií. Jeskyně, archeologické nálezy, výhledy a dokonce i jeskynní restaurace, kde si můžeš dát oběd jako pravěký hipster. A co je nejlepší? Nejsou tu davy. Jen ty, ticho, vítr… a sem tam ještěrka, co ti připomene, že nejsi doma.

Gran Canaria vám však nabídne mnohem více ..

Gran Canaria tě chytí nenápadně – slibuje relax, pláže, možná pár památek… a najednou zjistíš, že jsi součástí karnevalu, cpeš se bramborama, co vypadají jako z dokumentu o extrémním suchu, a posloucháš koncert pod hvězdami. A to končí teprve první den...

Takže začneme tím karnevalem v Las Palmas. Je to skoro jako kdyby ostrov zapomněl, že má nějaké hranice slušnosti. Barvy, hudba, konfety ve vlasech (které pak nacházíš ještě doma v kufru) a nálada tak nakažlivá, že se přistihneš, jak tancuješ, aniž bys věděl jak a s kým. Nikdo neví. Prostě se to stane.

Aby ses z toho vzpamatoval, je tu jídlo. To totiž uzdravuje. Papas arrugadas se tváří nenápadně, ale ve spojení s mojo omáčkou dokážou způsobit gastronomickou závislost. Přidej kozí sýr, ropa vieja a všechny ty věci, co chutnají lépe než se jmenují, a najednou chápeš, proč se tady tolik lidí culí. A když už jsme u úsměvů – tapas hopping je tady víc než jen způsob, jak se najíst. Je to styl života. Pomalý, rozvážný, s každým soustem o něco víc veselý. A možná i hlučnější.

Pak si řekneš, že je čas na kulturu. Takže se vydáš k Auditoriu Alfreda Krause, což je tak elegantní stavba, že i když se tam zrovna nekoná žádný koncert, cítíš, že bys měl mluvit tišeji a trochu se narovnat. Okolí – Vegueta a Triana – jsou jako kulisy z filmu, kde se neustále pije káva a filozofuje. A pak ti do toho vstoupí Puerto de Mogán. Taková romantická past, co tě chytne kanály, květinami a tím „Instagramovým“ světlem.

A když si to všechno zrekapituluješ cestou domů? Dojde ti, že jsi vlastně na Gran Canarii nebyl jako turista. Byl jsi jako místní – jen s o něco větším množstvím opalovacího krému a suvenýrů v batohu.

Víte, že ...

.. že v údolí Agaete najdeš bizarní skalní útvar jménem Piedra de la Rosa – Růžový kámen? Ne, není růžový a nekvete. Ale má tvar, který dost připomíná obří kamennou květinu. Místní legenda tvrdí, že ho vytvořil blesk během šílené bouře v roce 1826 – prý zasáhl pole cukrové třtiny a nějakým magickým způsobem „zkameněl“ vodu v rostlinách. Věda na to sice kouká jinak, ale co – romantika a příroda? To jde dohromady vždycky.