Gran Canaria > Cristina Las Palmas > 16denní > Snídaně

---

Umístění hotelu Cristina Las Palmas (Gran Canaria, Kanárské ostrovy) na mapě

Chcete vědět, jak daleko je z hotelu na pláž nebo co je k vidění v okolí? Od toho je tu naše mapa 🙂

---

Nezaujal Vás tento hotel?

▼▼▼ Nevadí 🙂 Ve vyhledávacím formuláři si můžete najít ubytování na Kanárských ostrovech podle svých představ. ▼▼▼

---

Gran Canaria

Gran Canaria, třetí největší kousek v tom slavně sopečném puzzle zvaném Kanárské ostrovy, není jen další flek v Atlantském oceánu, kam lítají turisté za sluncem a levným rumem. Tenhle ostrov si hrdě říká „miniaturní kontinent“ – a ne, není to kvůli megalomanii, ale protože se tu příroda rozhodla, že „míň je víc“ rozhodně neplatí.

Na ploše necelých 1600 kilometrů čtverečních tady najdeš zlaté písky, sopečné skály, zelená údolí i hory, které ti dají jasně najevo, že kešky hledat v žabkách není nejlepší nápad. Mikroklimaty se to tu hemží víc než turistickými suvenýry. Na jihu pálí slunce jak na poušti, zatímco sever si klidně pobulí v mlžném oparu. Ať si tě příroda vezme, kam chce – bude to zážitek.

Historie? Jo, té má Gran Canaria taky plný kufr. Ještě než sem dorazili Španělé s plachetnicemi a velkými sny o nových světech, ostrov obývali Guančové – původní obyvatelé, kteří tu žili s přírodou v míru… tedy do té doby, než přišla kolonizace a všechno se změnilo. Klasika.

Dneska si naštěstí můžeš tyhle dějiny projít pěkně v pohodlí a s kávičkou v ruce. Třeba čtvrť Vegueta v Las Palmas je jako takový časostroj – jen místo tikání slyšíš cinkání skleniček a tlumené „¡hola!“ z okolních kaváren. Katedrála Santa Ana tě ohromí svojí důstojností (a výškou) a Casa de Colón tě naučí víc o Kolumbovi, než sis kdy dobrovolně chtěl zapamatovat.

A počasí? Subtropické klima jako z katalogu. Po celý rok tak nějak „příjemně na tričko“, žádné panické vrstvení svetrů a kabátů. Ideál pro všechny, kdo chtějí zdrhnout z reality a strávit týden (nebo měsíc) v krajině, kde i déšť vypadá jako efektní zpomalený záběr z dokumentu BBC.

Ať už jsi vášnivý turista, nostalgický milovník historie, nebo prostě jen člověk, který rád spotřebuje zakoupený opalovací krém, Gran Canaria je místo, které tě jednou vtáhne – a pak tě bude pravidelně tahat zpátky. Protože kdo jednou pozná "miniaturní kontinent", ten už se s obyčejným ostrovem nespokojí.

---

Prohlédnout více fotografií >>>

---

Gran Canaria - aktuální počasí a předpověď na následující dny

GRAN CANARIA počasí

Pláže na ostrově Gran Canaria a okolí

Gran Canaria je něco jako hvězda španělské telenovely. Všichni ji sledují, každý o ní mluví, a i když tě občas štve, stejně se každý večer přistihneš, jak u ní zase sedíš. Ostrov ti hází do života všechno najednou – slunce, moře, nekonečné pláže, bary, duny, palačinky na snídani a večer malou krizi identity nad druhým mojitem.

Největší drama se odehrává na jihu. Maspalomas? To je jako scéna z filmu o přežití v poušti, jen s tím rozdílem, že se tam přežívá s koktejlem a selfie tyčí. Hned vedle si Playa del Inglés hraje na plážový kabaret – spousta písku, surfaři, večírky a tolik barů, že ztratíš pojem o čase… i o vlastní poloze.

Naštěstí je tu i Amadores, takový tichý herec ve vedlejší roli, který ale krade všechny scény. Klid, bílej písek, voda jako z reklamy na minerálku – a nikdo tu nekřičí. Jen rackové, když jim sebereš housku. Ideální pro rodiny, nebo pro ty, co chtějí dovolenou, kde se nemusí nic „řešit“.

A když tě omrzí role plážového povaleče, vydej se na sever do Las Palmas. Las Canteras je městská pláž s duší – dlouhá promenáda, tapas každých 20 metrů a oceán, který tě na chvíli přestane házet ze strany na stranu, abys mohl plavat a přemýšlet o smyslu života… nebo aspoň o tom, co si dáš k večeři.

Gran Canaria je zkrátka jako dobře napsaná telenovela – plná dramat, humoru, krásy a šťastných konců. A když to všechno dohromady začne být moc, můžeš si vždycky pustit další díl. Třeba z lehátka.

Gran Canaria a jeho historické či přírodní památky

Gran Canaria není jen ostrov, kde se člověk spálí už při cestě z hotelu k bazénu. Tady se totiž dějou velké věci – třeba Roque Nublo. Tenhle kus skály trčí ze země jak prst Matky Přírody, který říká: „Hele, tady se zastav, udělej si selfie a zamysli se nad svým životem.“ Vážně – výhledy jsou dechberoucí (a ne, jenom proto, že jsi to vyšlapal po nesmyslně velké snídani). A když máš kliku, uvidíš i sopku Teide na Tenerife – takový bonusový dárek k túře, který tě ujistí, že ostrovy si fakt dávají záležet, aby byl tvůj prožitek naprosto dokonalý.

Ale Gran Canaria má i kulturu! Ve Veguetě, což je historické jádro Las Palmas, se to hemží koloniální architekturou, úzkými uličkami a takovou tou atmosférou, že čekáš, kdy kolem projde Kryštof Kolumbus s mapou v ruce. V Casa de Colón si pak dokonce můžeš představit, jak Kolumbus plánuje cestu, která měla vést do Indie a skončila úplně jinde. Což mimochodem připomíná většinu našich dovolených, že jo?

A když chceš vyměnit kámen za strom, skoč do přírodního parku Tamadaba – tam je to zelené, klidné a tak čisté, že ti začne být trapné, kolik plastu máš v batohu. Pěšky si tam můžeš projít borovicový les, nadýchat se čerstvého vzduchu (vážně, ne toho hotelového) a přemýšlet, jestli by ti nešlo žít „víc v souladu s přírodou“… než se vrátíš na all inclusive.

Na závěr rokle Guayadeque – místo, kde lidé kdysi bydleli v jeskyních. Dneska jsou z některých těch jeskyní restaurace, takže si můžeš dát večeři tam, kde před pár stovkami let někdo opékal kořen s bobulemi. Romantika level „jako prase“.

Gran Canaria však nabízí mnohem víc ..

Gran Canaria tě chytí nenápadně – slibuje relax, pláže, možná pár památek… a najednou zjistíš, že jsi součástí karnevalu, cpeš se bramborama, co vypadají jako z dokumentu o extrémním suchu, a posloucháš koncert pod hvězdami. A to končí teprve první den...

Takže začneme tím karnevalem v Las Palmas. Je to skoro jako kdyby ostrov zapomněl, že má nějaké hranice slušnosti. Barvy, hudba, konfety ve vlasech (které pak nacházíš ještě doma v kufru) a nálada tak nakažlivá, že se přistihneš, jak tancuješ, aniž bys věděl jak a s kým. Nikdo neví. Prostě se to stane.

Aby ses z toho vzpamatoval, je tu jídlo. To totiž uzdravuje. Papas arrugadas se tváří nenápadně, ale ve spojení s mojo omáčkou dokážou způsobit gastronomickou závislost. Přidej kozí sýr, ropa vieja a všechny ty věci, co chutnají lépe než se jmenují, a najednou chápeš, proč se tady tolik lidí culí. A když už jsme u úsměvů – tapas hopping je tady víc než jen způsob, jak se najíst. Je to styl života. Pomalý, rozvážný, s každým soustem o něco víc veselý. A možná i hlučnější.

Pak si řekneš, že je čas na kulturu. Takže se vydáš k Auditoriu Alfreda Krause, což je tak elegantní stavba, že i když se tam zrovna nekoná žádný koncert, cítíš, že bys měl mluvit tišeji a trochu se narovnat. Okolí – Vegueta a Triana – jsou jako kulisy z filmu, kde se neustále pije káva a filozofuje. A pak ti do toho vstoupí Puerto de Mogán. Taková romantická past, co tě chytne kanály, květinami a tím „Instagramovým“ světlem.

A když si to všechno zrekapituluješ cestou domů? Dojde ti, že jsi vlastně na Gran Canarii nebyl jako turista. Byl jsi jako místní – jen s o něco větším množstvím opalovacího krému a suvenýrů v batohu.

Víte, že ...

.. že v údolí Agaete najdeš bizarní skalní útvar jménem Piedra de la Rosa – Růžový kámen? Ne, není růžový a nekvete. Ale má tvar, který dost připomíná obří kamennou květinu. Místní legenda tvrdí, že ho vytvořil blesk během šílené bouře v roce 1826 – prý zasáhl pole cukrové třtiny a nějakým magickým způsobem „zkameněl“ vodu v rostlinách. Věda na to sice kouká jinak, ale co – romantika a příroda? To jde dohromady vždycky.