Lanzarote > Vik San Antonio > 8denní > Polopenze

---

Umístění hotelu Vik San Antonio (Lanzarote, Kanárské ostrovy) na mapě

Chcete vědět, jak daleko je z hotelu na pláž nebo co je k vidění v okolí? Od toho je tu naše mapa 🙂

---

Nezaujal Vás tento hotel?

▼▼▼ Nevadí 🙂 Ve vyhledávacím formuláři si můžete najít ubytování na Kanárských ostrovech podle svých představ. ▼▼▼

---

Proč objevovat ostrov Lanzarote

Lanzarote – ten ostrov, kde to vypadá, jako kdyby se příroda zbláznila, vzala kýbl lávy a rozhodla se tvořit moderní umění ve velkém. Je to nejvýchodnější z Kanárských ostrovů, takže když ráno otevřeš oči, můžeš si říct: „Jsem nejblíž Africe, co jsem kdy byl, a přitom pořád v EU.“ Tady se snoubí dramatická sopečná krajina, historie, subtropické klima a tak trochu pocit, že jsi přistál na Marsu. Hlavně v národním parku Timanfaya, kde tě obklopují krátery, lávová pole a ty si říkáš, že jestli někde zapomenout na realitu, tak právě tady.

A co je vlastně nejvyšší bod celého ostrova? Peñas del Chache. Zní to trochu dramaticky, ale výška je jen něco málo přes 670 metrů, takže ani nemusíš být kamzík, abys to zvládl. Ale nečekej ani alpské výhledy – tady se jede minimalistický styl: sucho, kámen, vítr ve vlasech a hodně „wow“ momentů. A pak je tu Jameos del Agua, místo, kde příroda a umění udělaly pakt o neútočení a vytvořily kouzlo, které by si zasloužilo vlastní Netflix dokument. Umělec César Manrique tu z lávové trubky udělal něco, co je krásné, harmonické a zároveň ti dává chuť přestěhovat se do jeskyně.

Historie Lanzarote taky rozhodně není nuda. Předtím, než sem dorazili Španělé a zapsali si to do kolonky „naše“, tu žili Guančové – domorodci, kteří měli ostrov dávno předtím, než se u nás Praotec Čech vyškrábal na horu Říp. A pak samozřejmě přišli piráti. Jo, fakt – opravdoví piráti, žádní komedianti v kostýmech. Takže místní si řekli „dost bylo plenění“ a postavili pevnosti jako Castillo de San Gabriel a San José, kde se místo kanónů dnes vystavují obrazy. Jo, pokrok nezastavíš.

A i když zemědělství a obchod tu kdysi fičely ve velkém stylu, dnes Lanzarote žije hlavně z turismu, který se snaží být eco-cool. Žádné obří resorty na každém rohu, spíš snaha o udržitelný turismus a zachování toho, co ostrov dělá výjimečným. A počasí? To je kapitola sama pro sebe. Celoročně příjemně, žádné drama s mrazy nebo vedry, takže se nemusíš rozhodovat, jestli si vzít plavky nebo péřovku – prostě pohoda, klídek, láva.

---

Prohlédnout více fotografií >>>

---

Lanzarote - aktuální počasí a předpověď na následující dny

LANZAROTE počasí

Lanzarote a jeho krásné pláže

Lanzarote je jako tvůj nevýrazný kámoš, který vypadá nenápadně, ale nakonec je hvězdou večírku. Na první pohled ostrov, co v katalogu skoro přehlédneš – ale když mu dáš šanci, zjistíš, že má v rukávu víc triků než kouzelník v Las Vegas. Ať už toužíš po odpočinku uklidňujícím tvou duši, nebo se chceš nechat unést dobrodružstvím, tady máš na výběr a nudit se nebudeš.

Na jihu se usídlilo slunce a na jeho počest vznikla Playa Blanca – nejen místo, ale i stav mysli. Pokud máš chuť zapomenout na všechny pracovní deadliny a odměnit se nicneděláním, Playa Dorada a Playa Flamingo ti k tomu poskytnou dokonalé kulisy. A jakmile se zas ozve tvá vnitřní potřeba trošky městského ruchu, Puerto del Carmen ti nabídne vše – od drinků, které nikdy neměly vzniknout, až po večery, na které si ani nebudeš pamatovat (kamarádi a rodina bohužel ano).

A kdyby ti plážový život nestačil, stačí si odskočit na Fuerteventuru. V Corralejo ti jemný bílý písek zamotá hlavu a výhled na Lobos tě přinutí zauvažovat, jestli bys neměl zůstat napořád. Pokud si myslíš, že zvládneš surf, kite nebo cokoli, co vyžaduje rovnováhu, Playa de Sotavento ti elegantně připomene, jak relativní je lidská důstojnost.

Závěr? Lanzarote a okolní ostrovy ti ukážou, že plážový život je mnohem víc než jen písek v plavkách – je to stav mysli, který by měl být volně dostupný a ne na předpis.

Co navšívit při cestě na ostrov Lanzarote

Lanzarote je takový ten ostrov, který si nehraje na falešnou skromnost. Tady ti příroda bez mrknutí oka ukáže, kdo je tu šéf, a připomene ti, že všechny tvoje starosti vypadají vedle sopečné erupce asi jako rozlité lattéčko na podlaze kavárny. Ostrov je plný památek, co ti napumpují adrenalin do žil – a ne, není to tím, že jsi si oblékl černé tričko do 30°C tepla. Největší místní hvězda? Jednoznačně národní park Timanfaya, kde matka příroda jednou prostě bouchla do stolu a vznikly Ohnivé hory – místo tak horké, že i podrážky tvých bot začnou přemýšlet o kapitulaci. Montañas del Fuego nabízí výlet, kde pochopíš, proč geologie není jen pro nudné vědce v bílých pláštích. A naštěstí tě provede někdo zkušený, takže tě nebudou muset vytahovat z kráteru. Snad.

No a pak přichází na scénu César Manrique – člověk, který očividně nikdy neslyšel slovo „přehnané“ nebo možná nevěděl, co znamená. Našel lávový tubus a udělal z něj Jameos del Agua, místo, kde tě kromě architektury ohromí i slepí albínští krabi – ano, příroda se fakt vyřádila. A pokud ti pořád ještě něco chybí, vydej se na Mirador del Río. Pohled dolů? Tak dechberoucí, že si možná poprvé v životě zapomeneš udělat selfie.

Takže shrnuto: Lanzarote ti naservíruje vše od přírodního respektu až po estetický orgasmus. A až to všechno budeš doma vyprávět, neboj se přidat nějaké ty dramatické pauzy – přece jen, na Lanzarote to všechno taky vypadá jako z velkého přírodního dramatu.

Na ostrově Lanzarote toho najdete mnohem víc ..

Lanzarote není jen o plážích a fotkách na Instagram – i když, upřímně, těch tam stejně pár uděláš. Když se trochu zvedneš z lehátka a necháš opalovací krém chvíli v klidu, zjistíš, že ostrov má i pořádně bohatou duši. Lanzarote si totiž už dávno řeklo, že nechce být jen další skvrnkou na mapě – a místo toho si vysloužilo status biosférické rezervace UNESCO. A taky srdce každého, kdo ví, že chránit přírodu není jen o tom, že si občas nevezmeš igelitku v Lidlu. Velkou zásluhu na tom má César Manrique – místní génius, který dokázal spojit umění, ekologii a lehkou dávku šílenství do podoby, jakou svět nikdy předtím neviděl. Když se projdeš po jeho Cactus Garden v Guatize, připadáš si, že jsi spadl do pohádky pro dospělé – a jen čekáš, kdy tě některý z kaktusů napíchne za to, že sis dovolil vstoupit. Jeho Foundation, zabudovaná do sopečných bublin, tě zase přesvědčí, že se design a příroda spolu umí mazlit líp než studenti na maturitním plese.

A pokud si myslíš, že jediným "tradičním festivalem" je večeře all-inclusive s nekonečnými špagetami, tak tě Lanzarote rychle vyvede z omylu. Fiesta de Nuestra Señora de los Volcanes v Mancha Blanca je ryzí připomínkou toho, že v životě je dobré mít nějakou patronku – zvlášť když bydlíš na ostrově, který mohl kdykoli znovu bouchnout. Procesí, hudba, tanec… to všechno ti dokáže, že místní umí slavit tak, že by jim kdejaká eurovíkendová párty mohla jen tiše závidět. A pak je tu Karneval v Arrecife – barevný, hlučný a tak upřímně divoký, že i ten největší introvert v sobě najednou objeví latentního sambového mistra.

No a jídlo? Tady platí staré dobré "láska prochází žaludkem" – jen Lanzarote k tomu ještě přidává hromadu mořského vzduchu a trochu písku v botách. Jestli něco ochutnat, tak rozhodně papas arrugadas – vrásčité brambory, které vypadají jako staří mudrci, ale chutnají božsky, hlavně když je utopíš v pikantní omáčce mojo. A pak je tu ještě gofio – což je něco jako když mamka chtěla být kreativní v kuchyni, ale výsledek byl náhodou vážně skvělý. A jestli miluješ trhy (nebo jen rád předstíráš, že vybíráš „autentické suvenýry“), zajdi si na trh v Teguise – tam koupíš všechno od čerstvého sýra až po hrníček, co se rozbije už v letadle cestou domů.

Takže jo, Lanzarote není jen o tom, jak chytit bronz. Je to i o tom, jak si zamilovat ostrov, kde se míchají sopky, umění, karnevaly a talíře plné jídla… A kde zjistíš, že někdy je nejlepší plán ten, který sis vůbec nepřipravil.

Možná nevíte, že ...

.. Cueva de los Verdes není jen dechberoucí lávová jeskyně, ale kdysi taky doslova životní pojištění? Když v 17. století připluli piráti, místní obyvatelé se tady schovávali v tajných chodbách vedoucích až k pobřeží. Dneska se po těch samých stezkách procházíte se svítilnou v ruce a předstíráte, že vůbec nejste vyděšení ze tmy. A přitom si v koutku duše říkáte, že tihle lidé byli vážně drsnější než my, co panikaříme, když nám na chvíli vypadne Wi-Fi.