- Cena za 1 osobu – 27.900 Kč💸 SLEVA 8%
- Bez stravy
- Doprava – Letecky
- Letiště - Praha
- Délka pobytu – 12 dnů
- Termín – od 24.08.2026 do 04.09.2026
Villa Gomera – La Gomera (Kanárské ostrovy)
Hotel Villa Gomera se nachází na východním pobřeží ostrova La Gomera, 34 km od letiště, v historickém centru letoviska San Sebastián de la Gomera. Zájezd na tento ostrov zahrnuje lety a přejezdy lodí mezi Tenerife nebo Gran Canaria a La Gomerou. Na místě není osobně k dispozici delegát Canaria Travel CZ.
Hotel je malý a nedávno zrenovovaný, s celkem 26 pokoji. Hosté mohou využívat recepci, bezplatné Wi-Fi připojení v celém objektu a restauraci. V blízkosti se nachází park Parque de la Torre del Conde, ideální pro odpočinek a relaxaci.
Dvoulůžkové pokoje jsou vybaveny televizí se satelitními programy, malou ledničkou, koupelnou s WC a vysoušečem vlasů. Maximální kapacita těchto pokojů je 2 dospělé osoby a 1 dítě, včetně dětí do 2 let. Studio nabízí kromě ložnice také obývací část a integrovaný kuchyňský kout s mikrovlnnou troubou a ledničkou. Maximální obsazenost studia je 2 dospělé osoby a 1 dítě s dalším dítětem do 2 let.
Apartmán s jednou ložnicí má podobné vybavení jako studio, ale s oddělenou dvoulůžkovou ložnicí. Maximální kapacita apartmánu je 2 dospělé osoby a 1 dítě plus 1 dítě do 2 let. Všechny typy ubytování zahrnují bezplatné Wi-Fi, televizi se satelitními programy a koupelnu s WC.
Okolí hotelu je ideální pro pěší turistiku, horskou cyklistiku a rybolov. Na nedaleké pláži, která je vzdálena přibližně 500 metrů, jsou k dispozici vodní sporty. V blízkosti hotelu se nachází obchody, restaurace a bary, což zajišťuje pohodlný přístup k potřebným službám a zábavě.
Nezaujal Vás tento hotel?
▼▼▼ Nevadí 🙂 Ve vyhledávacím formuláři si můžete najít ubytování na Kanárských ostrovech podle svých představ. ▼▼▼
Proč navštívit ostrov La Gomera
La Gomera je ten tichý, nenápadný sourozenec v kanárské rodině, který se nesnaží za každou cenu upoutat pozornost obřími plážemi nebo nočními kluby. Místo toho vsadil na něco mnohem rafinovanějšího: dramatickou krajinu, prastaré lesy a klid, který tě donutí vypnout mobil (ano, fakt se to dá). Ostrov leží tak trochu stranou – severozápadně od afrického pobřeží, s rozlohou necelých 370 km², což je zhruba tolik, kolik zabere jeden průměrný nákupní víkend v Ikee. Ale neboj – tady tě nečekají regály a švédské kuličky, nýbrž útesy, rokle a výhledy, které způsobují záchvaty romantických vzdechů i těm, co běžně vzdychají jen u kafe bez kofeinu.
Středobodem ostrova je národní park Garajonay – což není jméno čaroděje z Harryho Pottera, ale magický prales, který by s přehledem mohl být kulisou pro fantasy film. Jde o jeden z posledních prastarých vavřínových lesů v Evropě, zapsaný do UNESCO – tedy do toho seznamu, kam se dostanou jen ti opravdu výjimeční. A nejvyšší bod ostrova, vrchol Garajonay, se tyčí do výšky 1 487 metrů, což je tak akorát na to, aby ses cítil jako král (nebo královna) světa, ale pořád ještě nezkolaboval cestou nahoru.
La Gomera má i příběh. Takový ten historický, ve kterém figuruje Kryštof Kolumbus. Jo, ten s tou lodí a Amerikou. Právě ze San Sebastiánu, hlavního přístavního města, vyrážel na svou cestu do „neznáma“ – a možná se tu před odjezdem najedl, ztratil mapu a přemýšlel, jestli si vzal dost ponožek. Každopádně, ostrov tehdy sloužil jako poslední zastávka před velkou výpravou, což mu dává trochu tu epickou auru hrdinského výchozího bodu.
A klima? Kdyby bylo počasí člověk, La Gomera by byla ten příjemně vyrovnaný parťák, který tě nikdy nenaštve. Subtropické teploty, vysoká vlhkost, a tolik zeleně, že ti to po týdnu začne připomínat tapetu z botanické zahrady. Výsledek? Ráj pro všechny, kdo mají chuť na tichou turistiku, přírodní krásy a trošku toho historického kontextu.
Takže pokud hledáš místo, kde se cítit jako objevitel, lesní skřítek a zenový turista zároveň – pojeď na La Gomeru. Malý ostrov, velký dojem.
|
Prohlédnout více fotografií >>>
|
Víte, jaké je právě počasí na ostrově La Gomera?
Jaké pláže najdete na ostrově La Gomera a okolí
La Gomera je tak trochu jako ta tichá spolužačka ze základky – nenápadná, málomluvná, ale když ji chvíli pozoruješ, zjistíš, že je vlastně dost cool. Jen ti nedá všechno hned. Musíš se snažit. A ideálně mít pohorky, protože tady tě čeká kopcovité přátelství.
Ostrov je malý, ale zato nadupaný. Hlavní hvězdou je bez debat národní park Garajonay, který je tak zelený, že i Shrek by záviděl. A jestli si myslíš, že les je nuda, tak počkej, až tě obklopí ticho, mlha a stromy, co vypadají, že znají víc tajemství než Albus Brumbál. Proplétáš se stezkami, kde nevíš, jestli se dřív zadýcháš, nebo rozbrečíš nad tou krásou. A když se vyškrábeš až nahoru, pochopíš, proč místní tvrdí, že Garajonay má duši.
Po túře přichází zasloužené zpomalení v vesnicích, kde se zdá, že poslední změna se udála někdy v roce 1983 – a to ještě jen proto, že někdo koupil nový ubrus. Vallehermoso, Agulo, nebo starobylý San Sebastián jsou jako kulisy k filmu, který nikdo netočí, ale ty bys tam stejně chtěl žít. Místní trhy? Plné sýrů, vína, ovoce a lidí, kteří se usmívají, i když nic neprodají.
A pak jsou tu pláže – divoká karta ostrova. Žádná lehátka v pěti řadách, žádné animace u bazénu. Tady si pláž hledáš sám. A občas si k ní i zaslouženě dojdeš. Playa de Santiago je asi ta nejpřístupnější – pohodlná, přátelská, ideální na pomalé dopoledne s knihou. Voda klidná, ryby skoro zdraví.
Chceš víc přírody? Playa de Vallehermoso je jako ostrov v ostrově – černý písek, dramatické útesy, a když je moře moc divoké, skočíš do přilehlého přírodního bazénu. Je to místo, kde ti dojde, že není třeba playlistů, protože vlny mají vlastní beat.
A pak je tu Playa de la Caleta. Ta je trochu jako tajný level ve videohře – dostaneš se k ní jen pěšky, je malá, klidná, a když se posadíš na kámen, máš pocit, že svět na chvíli přestal existovat. Není tu signál. Není tu wifi. Jen ty, oceán a zvuk, který se ti zapíše do paměti líp než jakákoli fotka.
La Gomera možná není ostrov pro každého. Ale pro ty, co nehledají hotelový wellness a večeři ve čtyřech chodech, je to ráj. S drsností, tichem a krásou, kterou si musíš zasloužit. Ale věř mi – stojí to za to.
Co navšívit při cestě na ostrov La Gomera
Přiznám se rovnou: na La Gomeru jsem se těšil hlavně kvůli tomu, že tam všichni říkají, jak je to „nedotčená příroda“ a „místo, kde zastavil čas“. A hele, asi mají pravdu. Jen místo zenové harmonie jsem chvílemi zažíval lehkou paniku, když jsem bloudil v mlze, promočený a s botami plnými bahna. Ale jo – krása, co tě dojme.
Nejdřív mě uvítala Torre del Conde, kamenný strážce San Sebastiánu. Památka z dob, kdy „pirát“ ještě neznamenal někoho, kdo stahuje filmy. Dneska už jen tiše stojí a dělá pozadí pro turisty, co se snaží najít správný úhel bez plastového koše v záběru.
Pak jsem zamířil do národního parku Garajonay, což je něco mezi pohádkovým lesem a živým muzeem vlhkosti. Stromy jsou tu tak staré, že kdyby mohly mluvit, pravděpodobně by ti latinsky vynadaly za to, že šlapeš po mechu. Ale jinak – ticho, zeleno, mystično. Jen si nezapomeň bundu, protože „mlha“ tu není atmosférický efekt. To je permanentní realita.
No a nakonec Roque de Agando. Velkolepý, osamocený, dramatický. Pokud tě neohromí jeho velikost, tak minimálně fakt, že z každé fotky vypadá jako photoshop. Ale není. Je to skutečný kus kamene, co vypadá, jako by tam přistál z jiné planety. A co víc si přát?
Na ostrově La Gomera toho najdete mnohem víc ..
Na La Gomeře je pár věcí, které jinde prostě nenajdeš. Třeba… jazyk, který se nepíše, nemluví, ale píská. Ano, čteš správně – místní si tu už po staletí „povídají“ pomocí hvízdání, kterému se říká Silbo Gomero. Co začalo jako praktická forma komunikace přes rokle a kopce (když se ti soused nedovolal přes kopec, tak na tebe prostě zapískal), se dnes hrdě vyučuje ve školách a zní jako soundtrack z přírodního dokumentu s Davidem Attenboroughem. A pokud se ti to zdá trochu přitažené za vlasy – zajdi do Muzea pískajícího jazyka v San Sebastiánu. Je to fascinující, zvláštní… a trochu zneklidňující, když zjistíš, že si tu dvě babičky dokážou poslat celý recept na almogrote jen přes píšťalku.
Ale La Gomera není jen o tichu a hvizdech – umí to taky pěkně roztočit. Během roku se tu koná několik festivalů, kde se kříží katolická tradice s kanárskou radostí ze života. Největší událostí je Fiesta de la Virgen de Guadalupe, což je taková kombinace pouti, karnevalu a davového nadšení v jednom. Lidé nosí sošky, tancují, zpívají, jedí a pálí kalorie rychleji než v posilce – jen s lepší hudbou a bez trapných legín. A jestli jsi náhodou propásl tuhle duchovní jízdu, pořád je tu ještě Karneval La Gomera, což je barevné šílenství plné průvodů, masek a večírků, kde nevíš, jestli jsi na Kanárech, v Riu nebo jsi prostě jen zapomněl, jak vypadá normální pondělí.
A co by to bylo za ostrov bez jídla, že? La Gomera tě nenechá hladovět. Místní kuchyně je jednoduchá, ale geniální – jako když babička vaří z toho, co má po ruce, a ty se pak ptáš, proč to doma chutná jako vlažná katastrofa. Tady se všechno točí kolem čerstvosti: ryby, brambory, banány… a hlavně legendární almogrote – sýrová pomazánka tak ostrá, že ti vystřelí jazyk z pusy, ale tak dobrá, že ji budeš potají ujídat lžičkou. Dáš si k tomu potaje de berros, což je polívka ze všeho zeleného, co rostlo poblíž, a zakončíš to sancochem, což je dušená slaná ryba, kterou buď miluješ, nebo ji nikdy nepochopíš. Obě možnosti jsou v pořádku.
A jestli tě tohle všechno nepřesvědčí, že La Gomera má styl, tak už fakt nevím. Možná ti to bude muset ostrov zapískat sám.
Možná nevíte, že ...
.. na La Gomeře roste i Ginkgo biloba – strom, který je tak trochu živým dinosaurem mezi rostlinami? Běžně se na Kanárech nevyskytuje, ale tady se mu daří. Není to sice žádný obří les, ale potkat tenhle živý fosil, který se na Zemi vyskytuje už miliony let, je docela zážitek.