- Cena za 1 osobu – 56.900 Kč💸 SLEVA 6%
- Polopenze
- Doprava – Letecky
- Letiště - Praha
- Délka pobytu – 15 dnů
- Termín – od 07.09.2026 do 21.09.2026
★★★★Jardin Tecina – La Gomera (Kanárské ostrovy)
la-gomera-jardin-tecina
Základní informace o hotelu získáte prozatím tady.
Umístění hotelu Jardin Tecina (La Gomera, Kanárské ostrovy) na mapě
Chcete vědět, jak daleko je z hotelu na pláž nebo co je k vidění v okolí? Od toho je tu naše mapa 🙂Nezaujal Vás tento hotel?
▼▼▼ Nevadí 🙂 Ve vyhledávacím formuláři si můžete najít ubytování na Kanárských ostrovech podle svých představ. ▼▼▼
Proč objevovat ostrov La Gomera
La Gomera je tak malá, že ji na mapě skoro přehlídneš. Ale nenech se zmást – tenhle nenápadný ostrov má v rukávu víc trumfů než průměrný kouzelník na firemním večírku. Přes svou skromnou rozlohu servíruje krajinu, u které si pomyslíš „aha, takže tohle je ten opravdový wow efekt“. Hory, rokle, útesy – vypadá to trochu jako by si příroda řekla: „Uděláme to dramatický, ale s vkusem.“
Srdcem všeho je národní park Garajonay, zelený sen všech milovníků mlžných lesů, hlubokého ticha a mechu ve vlasech. Pokud miluješ procházky, kde tě obklopuje jen šustění listí, občasné „šplouch“ od vlastních bot a podezření, že jsi možná zabloudil – jsi na správném místě. A jestli tě potěší razítko UNESCO, tak hurá, máš i to.
La Gomera má i svůj historický moment slávy. Ano, Kolumbus. Ten Kolumbus. Než se vydal „objevovat“ nový svět, stavil se tady. Možná pro proviant, možná pro tipy od místních. Každopádně San Sebastián se zapsal do dějin jako startovní čára velkého dobrodružství, které doslova změnilo svět – a dneska je to klidné město, kde se dobrodružstvím rozumí spíš výběr tapas.
Počasí? Takové to „vždycky fajn“. Díky vlhkosti je vše zelenější než tvoje květináče doma a teploty, co ti nevyženou pot z čela po deseti metrech chůze. Prostě pohoda, která tě obejme jako horký čaj v chladném dni.
|
Prohlédnout více fotografií >>>
|
Víte, jaké je na ostrově La Gomera právě počasí?
La Gomera a jeho krásné pláže
La Gomera není ostrov, kde se budeš celý den válet u bazénu s drinkem ve tvaru ananasu. Tady tě příroda vezme za ruku… a pak ti dá lehký kopanec do zadku. Ale neboj – v tom nejlepším slova smyslu. Tahle divoká krasavice nabízí kombinaci zelené džungle, horských výhledů, starých vesnic a stezek, které tě donutí zapochybovat o své fyzičce i životních volbách (ale jen chvilku).
Největší hvězdou je samozřejmě národní park Garajonay – zelené království mlhy, mechu a vavřínů, kde si budeš připadat jako v kulisách Pána prstenů. Stezky jsou tu pro každého: od těch, co chtějí jen „lehkou zdravotní“, až po ty, co se ráno budí s potřebou vyšplhat 800 výškových metrů před snídaní. Mezi výdechy a funěním tě ale bude obklopovat taková krása, že na to prostě nemůžeš nadávat – i když budeš chtít.
Ale La Gomera není jen o chození do kopce a z kopce. Jsou tu i vesnice jak z pohlednice – třeba San Sebastián nebo Vallehermoso. Tam si dáš kávu, projdeš se mezi barevnými domečky a na trhu koupíš něco ručně dělaného, co ti doma bude připomínat, že život může být i pomalejší (a vonět po banánech a dřevě).
A pokud tě představa túr děsí stejně jako představa hovoru s pojišťovákem, nezoufej. La Gomera má taky pláže. Ne, nejsou to nekonečné pásy písku s řadami lehátek – a právě proto jsou skvělé. Playa de Santiago je klidná, výhledy jako z reklamy a voda, která tě obejme jako milovaný pes. Playa de Vallehermoso tě přivítá černým pískem a tichem, které si nezapneš v žádné Spotify aplikaci. A pokud chceš být úplně mimo civilizaci (a trochu si připadat jako trosečník ve vlastní romantické kapitole), tak Playa de la Caleta je přesně pro tebe.
La Gomera prostě není pro každého. Ale kdo si ji zamiluje, ten ví, že našel místo, kde turistika není dřina, ale zážitek – a kde „vypnout“ znamená opravdu vypnout. Mobil, stres i povinnost si pořídit fotku u památníku. Tady se totiž žije jinak – pomalu, opravdově a s nohama občas v prachu. A o tom to tu celé je.
La Gomera nabízí mnoho historických a přírodních památek
Přiznám se rovnou: na La Gomeru jsem se těšil hlavně kvůli tomu, že tam všichni říkají, jak je to „nedotčená příroda“ a „místo, kde zastavil čas“. A hele, asi mají pravdu. Jen místo zenové harmonie jsem chvílemi zažíval lehkou paniku, když jsem bloudil v mlze, promočený a s botami plnými bahna. Ale jo – krása, co tě dojme.
Nejdřív mě uvítala Torre del Conde, kamenný strážce San Sebastiánu. Památka z dob, kdy „pirát“ ještě neznamenal někoho, kdo stahuje filmy. Dneska už jen tiše stojí a dělá pozadí pro turisty, co se snaží najít správný úhel bez plastového koše v záběru.
Pak jsem zamířil do národního parku Garajonay, což je něco mezi pohádkovým lesem a živým muzeem vlhkosti. Stromy jsou tu tak staré, že kdyby mohly mluvit, pravděpodobně by ti latinsky vynadaly za to, že šlapeš po mechu. Ale jinak – ticho, zeleno, mystično. Jen si nezapomeň bundu, protože „mlha“ tu není atmosférický efekt. To je permanentní realita.
No a nakonec Roque de Agando. Velkolepý, osamocený, dramatický. Pokud tě neohromí jeho velikost, tak minimálně fakt, že z každé fotky vypadá jako photoshop. Ale není. Je to skutečný kus kamene, co vypadá, jako by tam přistál z jiné planety. A co víc si přát?
Na ostrově La Gomera toho najdete mnohem víc ..
La Gomera… to je takový ostrovní zázrak, který si jede podle vlastních pravidel. Místo křiku přes plot se tu totiž píská. Fakt. Silbo Gomero není kapela ani druh exotického ovoce, ale pískací jazyk, kterým se domlouvají místní. Dřív šlo o nutnost – když ti do rokle spadl kozel a soused byl o dva kopce dál, prostě jsi zapískal a on věděl, že má vzít lano. Dnes je to kulturní dědictví a učí se ve školách. Navíc, v Muzeu Silbo Gomero se dozvíš, že tahle forma komunikace je tak promakaná, že si můžeš zapískat i „miláčku, kup chleba“ (a chleba fakt dorazí).
Ale Gomera je i mistryně večírků. Když slaví, tak pořádně. Fiesta de la Virgen de Guadalupe? To je mix náboženství, lidové zábavy a spontánního „co se stane, to se stane“. Tančí se, zpívá se, jí se. A když jsi to nestihl, přijde Karneval La Gomera, kde se masky nosí a zábrany odhazují. Po pár hodinách ani nevíš, jestli se směješ kvůli hudbě, vínu nebo jen tak.
A pak přichází to nejlepší – jídlo. Místní kuchyně je všechno, jen ne fancy. Ale chutná, až ti slzy tečou. Třeba almogrote – pikantní pomazánka z vyzrálého kozího sýra, která ti vypálí jazyk, ale stejně si ji dáš znovu. Potaje de berros, hustá polévka z vodní řeřichy, tě vrátí do života po dlouhé túře. A sancocho, ryba tak slaná, že se hodí spíš k pivu než k vodě, tě přiměje přemýšlet, jestli jsi náhodou právě neobjevil novou závislost.
La Gomera se nevnucuje. Prostě tě uhrane. A když nebudeš poslouchat… zapíská si na tebe.
Možná nevíte, že ...
.. na ostrově najdeš trochu dramatické krajiny? Na La Gomeře najdeš třeba Roque de Agando – obří skalní věž, která vypadá, jako by ji sem postavil nějaký obr. Vznikla sopečnou činností a patří mezi nejfotogeničtější místa ostrova. Pokud ji uvidíš, pochopíš proč.