- Cena za 1 osobu – 42.169 Kč💸 SLEVA 3%
- Bez stravy
- Doprava – Letecky
- Letiště - Budapešť
- Délka pobytu – 15 dnů
- Termín – od 15.01.2026 do 29.01.2026
★★Club Atlantico – Lanzarote (Kanárské ostrovy)
lanzarote-club-atlantico
Základní informace o hotelu získáte prozatím tady.
Nezaujal Vás tento hotel?
▼▼▼ Nevadí 🙂 Ve vyhledávacím formuláři si můžete najít ubytování na Kanárských ostrovech podle svých představ. ▼▼▼
Proč navštívit ostrov Lanzarote
Lanzarote – ten ostrov, kde to vypadá, jako kdyby se příroda zbláznila, vzala kýbl lávy a rozhodla se tvořit moderní umění ve velkém. Je to nejvýchodnější z Kanárských ostrovů, takže když ráno otevřeš oči, můžeš si říct: „Jsem nejblíž Africe, co jsem kdy byl, a přitom pořád v EU.“ Tady se snoubí dramatická sopečná krajina, historie, subtropické klima a tak trochu pocit, že jsi přistál na Marsu. Hlavně v národním parku Timanfaya, kde tě obklopují krátery, lávová pole a ty si říkáš, že jestli někde zapomenout na realitu, tak právě tady.
A co je vlastně nejvyšší bod celého ostrova? Peñas del Chache. Zní to trochu dramaticky, ale výška je jen něco málo přes 670 metrů, takže ani nemusíš být kamzík, abys to zvládl. Ale nečekej ani alpské výhledy – tady se jede minimalistický styl: sucho, kámen, vítr ve vlasech a hodně „wow“ momentů. A pak je tu Jameos del Agua, místo, kde příroda a umění udělaly pakt o neútočení a vytvořily kouzlo, které by si zasloužilo vlastní Netflix dokument. Umělec César Manrique tu z lávové trubky udělal něco, co je krásné, harmonické a zároveň ti dává chuť přestěhovat se do jeskyně.
Historie Lanzarote taky rozhodně není nuda. Předtím, než sem dorazili Španělé a zapsali si to do kolonky „naše“, tu žili Guančové – domorodci, kteří měli ostrov dávno předtím, než se u nás Praotec Čech vyškrábal na horu Říp. A pak samozřejmě přišli piráti. Jo, fakt – opravdoví piráti, žádní komedianti v kostýmech. Takže místní si řekli „dost bylo plenění“ a postavili pevnosti jako Castillo de San Gabriel a San José, kde se místo kanónů dnes vystavují obrazy. Jo, pokrok nezastavíš.
A i když zemědělství a obchod tu kdysi fičely ve velkém stylu, dnes Lanzarote žije hlavně z turismu, který se snaží být eco-cool. Žádné obří resorty na každém rohu, spíš snaha o udržitelný turismus a zachování toho, co ostrov dělá výjimečným. A počasí? To je kapitola sama pro sebe. Celoročně příjemně, žádné drama s mrazy nebo vedry, takže se nemusíš rozhodovat, jestli si vzít plavky nebo péřovku – prostě pohoda, klídek, láva.
|
Prohlédnout více fotografií >>>
|
Předpověď počasí pro ostrov Lanzarote a aktuální situace
Lanzarote a jeho krásné pláže
Lanzarote je ten typ místa, na které narazíš při hledání dovolené snů tak nějak omylem, ale pak už se těžko soustředíš na cokoliv jiného. Protože upřímně, kde jinde najdeš ostrov, co ti nabídne totální relax i adrenalin na stříbrném podnose? Pláže tu vypadají, jako kdyby si někdo objednal „nejkrásnější ráj světa“ – zlato pod nohama, azur nad hlavou a mezi tím všechno, na co tvoje vystresované já tak dlouho čekalo.
Na jihu se rozprostírá Playa Blanca – což je v překladu „Bílá pláž“, ale ve skutečnosti je to spíš synonymum pro "tady chci zestárnout". Playa Dorada a Playa Flamingo se o tebe postarají, ať chceš jen líně chytat bronz, nebo se heroicky snažit zkrotit paddleboard (a přitom neskončit ve fail videích, které pak roky kolují na internetu). A když dostaneš chuť na trochu civilizace, vydej se na nábřeží Puerto del Carmen, kde na tebe čekají promenády, drinky a trochu toho předstírání, že tvůj život je jedna dlouhá beach party.
A pokud ti mozek po pár dnech začne hlásit: "Chce to změnu!", naskoč na loď nebo trajekt a skoč si na sousední Fuerteventuru. V Corralejo tě čeká nejjemnější písek, jaký´s kdy zažil a výhled na ostrůvek Lobos k tomu. Pro ty, co chtějí zažít něco víc než jen spálený nos, je tu Playa de Sotavento, ráj pro všechny, co se rádi nechávají vláčet větrem a možná i osudem.
Takže Lanzarote? Připrav se na kombinaci sluníčka, písku, trapasů na surfu a historek, které budeš vyprávět ještě dětem... a jejich dětem (a všichni se budou shovívavě usmívat, protože už je slyšeli nejmíň stokrát).
Lanzarote nabízí mnoho historických a přírodních památek
Lanzarote je přesně ten druh místa, kde ti příroda s jemným úsměvem připomene, že (i když si lidé mnohdy myslí opak) ona má pořád poslední slovo – a že tvoje problémy jsou oproti sopečným erupcím asi tak velké jako rozlitá káva na stole. Ostrov servíruje mix památek, ze kterých ti občas spadne čelist – a nebude to jen kvůli teplu. Třeba národní park Timanfaya. Tady příroda kdysi vytočila všechny čudlíky do červené a vytvořila Ohnivé hory, kde to pod nohama hřeje tak, že by sis klidně mohl udělat "volské oko" přímo na kameni. Montañas del Fuego ti ukáže, jak vypadá opravdová syrová krása – a taky jak rychle dokážeš vysypat písek z bot (což není nikdy dost rychle). Naštěstí tu jsou průvodci, kteří tě nenechají upéct a proměnit se tak nechtěně v maso pro BBQ.
A pak je tu César Manrique – umělec, který si prostě řekl: „Proč lávový tunel neproměnit v designový ráj?“ A tak vzniklo Jameos del Agua – místo, kde můžeš snít u jezírka plného slepých albínských krabů, nebo si dát večeři tak stylovou, že si budeš připadat jako Tony Stark. A kdyby ti to bylo málo, Mirador del Río na útesech ti naservíruje panoramatický výhled, po kterém začneš pochybovat, jestli náhodou nejsi v reklamě na životní štěstí.
Závěr? Lanzarote ti hodí do klína přírodu, umění a tolik vizuálních orgasmů, že se ti bude ještě dlouho motat hlava. A jestli si z toho nebudeš nic pamatovat? To nevadí, fotky to jistí – a trochu si je přikrášlíš, stejně jako všechny svoje historky z dovolené.
Na ostrově Lanzarote toho najdete mnohem víc ..
Lanzarote není jen o plážích a fotkách na Instagram – i když, upřímně, těch tam stejně pár uděláš. Když se trochu zvedneš z lehátka a necháš opalovací krém chvíli v klidu, zjistíš, že ostrov má i pořádně bohatou duši. Lanzarote si totiž už dávno řeklo, že nechce být jen další skvrnkou na mapě – a místo toho si vysloužilo status biosférické rezervace UNESCO. A taky srdce každého, kdo ví, že chránit přírodu není jen o tom, že si občas nevezmeš igelitku v Lidlu. Velkou zásluhu na tom má César Manrique – místní génius, který dokázal spojit umění, ekologii a lehkou dávku šílenství do podoby, jakou svět nikdy předtím neviděl. Když se projdeš po jeho Cactus Garden v Guatize, připadáš si, že jsi spadl do pohádky pro dospělé – a jen čekáš, kdy tě některý z kaktusů napíchne za to, že sis dovolil vstoupit. Jeho Foundation, zabudovaná do sopečných bublin, tě zase přesvědčí, že se design a příroda spolu umí mazlit líp než studenti na maturitním plese.
A pokud si myslíš, že jediným "tradičním festivalem" je večeře all-inclusive s nekonečnými špagetami, tak tě Lanzarote rychle vyvede z omylu. Fiesta de Nuestra Señora de los Volcanes v Mancha Blanca je ryzí připomínkou toho, že v životě je dobré mít nějakou patronku – zvlášť když bydlíš na ostrově, který mohl kdykoli znovu bouchnout. Procesí, hudba, tanec… to všechno ti dokáže, že místní umí slavit tak, že by jim kdejaká eurovíkendová párty mohla jen tiše závidět. A pak je tu Karneval v Arrecife – barevný, hlučný a tak upřímně divoký, že i ten největší introvert v sobě najednou objeví latentního sambového mistra.
No a jídlo? Tady platí staré dobré "láska prochází žaludkem" – jen Lanzarote k tomu ještě přidává hromadu mořského vzduchu a trochu písku v botách. Jestli něco ochutnat, tak rozhodně papas arrugadas – vrásčité brambory, které vypadají jako staří mudrci, ale chutnají božsky, hlavně když je utopíš v pikantní omáčce mojo. A pak je tu ještě gofio – což je něco jako když mamka chtěla být kreativní v kuchyni, ale výsledek byl náhodou vážně skvělý. A jestli miluješ trhy (nebo jen rád předstíráš, že vybíráš „autentické suvenýry“), zajdi si na trh v Teguise – tam koupíš všechno od čerstvého sýra až po hrníček, co se rozbije už v letadle cestou domů.
Takže jo, Lanzarote není jen o tom, jak chytit bronz. Je to i o tom, jak si zamilovat ostrov, kde se míchají sopky, umění, karnevaly a talíře plné jídla… A kde zjistíš, že někdy je nejlepší plán ten, který sis vůbec nepřipravil.
Víte, že ...
.. Cueva de los Verdes není jen dechberoucí lávová jeskyně, ale kdysi taky doslova životní pojištění? Když v 17. století připluli piráti, místní obyvatelé se tady schovávali v tajných chodbách vedoucích až k pobřeží. Dneska se po těch samých stezkách procházíte se svítilnou v ruce a předstíráte, že vůbec nejste vyděšení ze tmy. A přitom si v koutku duše říkáte, že tihle lidé byli vážně drsnější než my, co panikaříme, když nám na chvíli vypadne Wi-Fi.