La Gomera > Jardin Tecina > 15denní > Snídaně

---

Umístění hotelu Jardin Tecina (La Gomera, Kanárské ostrovy) na mapě

Chcete vědět, jak daleko je z hotelu na pláž nebo co je k vidění v okolí? Od toho je tu naše mapa 🙂

---

Nezaujal Vás tento hotel?

▼▼▼ Nevadí 🙂 Ve vyhledávacím formuláři si můžete najít ubytování na Kanárských ostrovech podle svých představ. ▼▼▼

---

Co najdete na ostrově La Gomera

La Gomera není pro každého. Není tu obří aquapark, ani pět pláží vedle sebe s koktejlovým barem na každém rohu. Ale pokud jsi typ, co si místo ležení u bazénu radši obuje pohorky a vydá se do míst, kde telefon chytá signál jen když se mu chce, pak vítej. Ostrov tě přivítá s otevřenou náručí – a možná i trochou mlhy.

Hlavní hrdina příběhu se jmenuje Garajonay – národní park, který je zelenější než ekologický marketingový leták. Starobylý vavřínový les, který vypadá, jako by ho někdo nasprejoval kouzelnou mlhou a zpomalil čas. Je to jako chodit v pohádce. A na vrcholu stejnojmenné hory máš výhled, co se neomrzí, i kdyby sis ho nechal vyfotit na nový pas.

Historie? Překvapivě bohatá. Místní původní obyvatelé Guanchové tu žili dávno předtím, než Evropané zjistili, že existují i jiné ostrovy než ty ve Středomoří. A Kolumbus si tady dal poslední espresso před plavbou do neznáma. San Sebastián dnes není velkoměsto, ale má šmrnc místa, kde se pořád něco dělo… jen to nikdo nedal na Instagram.

A co počasí? Takové to věčně jarní, což znamená, že tu nikdy není úplně vedro, ale taky ti nikdy nenaprší do batohu tolik, abys toho litoval. A vlhkost? Jo, ta tu je. Díky ní je to tu krásně zelené. A taky ti občas slepí vlasy do účesu, který jsi rozhodně neplánoval.

---

Prohlédnout více fotografií >>>

---

Předpověď počasí pro ostrov La Gomera a aktuální situace

LA GOMERA počasí

Krásné pláže ostrova La Gomera, které stojí za pozornost

La Gomera je tak trochu jako ta tichá spolužačka ze základky – nenápadná, málomluvná, ale když ji chvíli pozoruješ, zjistíš, že je vlastně dost cool. Jen ti nedá všechno hned. Musíš se snažit. A ideálně mít pohorky, protože tady tě čeká kopcovité přátelství.

Ostrov je malý, ale zato nadupaný. Hlavní hvězdou je bez debat národní park Garajonay, který je tak zelený, že i Shrek by záviděl. A jestli si myslíš, že les je nuda, tak počkej, až tě obklopí ticho, mlha a stromy, co vypadají, že znají víc tajemství než Albus Brumbál. Proplétáš se stezkami, kde nevíš, jestli se dřív zadýcháš, nebo rozbrečíš nad tou krásou. A když se vyškrábeš až nahoru, pochopíš, proč místní tvrdí, že Garajonay má duši.

Po túře přichází zasloužené zpomalení v vesnicích, kde se zdá, že poslední změna se udála někdy v roce 1983 – a to ještě jen proto, že někdo koupil nový ubrus. Vallehermoso, Agulo, nebo starobylý San Sebastián jsou jako kulisy k filmu, který nikdo netočí, ale ty bys tam stejně chtěl žít. Místní trhy? Plné sýrů, vína, ovoce a lidí, kteří se usmívají, i když nic neprodají.

A pak jsou tu pláže – divoká karta ostrova. Žádná lehátka v pěti řadách, žádné animace u bazénu. Tady si pláž hledáš sám. A občas si k ní i zaslouženě dojdeš. Playa de Santiago je asi ta nejpřístupnější – pohodlná, přátelská, ideální na pomalé dopoledne s knihou. Voda klidná, ryby skoro zdraví.

Chceš víc přírody? Playa de Vallehermoso je jako ostrov v ostrově – černý písek, dramatické útesy, a když je moře moc divoké, skočíš do přilehlého přírodního bazénu. Je to místo, kde ti dojde, že není třeba playlistů, protože vlny mají vlastní beat.

A pak je tu Playa de la Caleta. Ta je trochu jako tajný level ve videohře – dostaneš se k ní jen pěšky, je malá, klidná, a když se posadíš na kámen, máš pocit, že svět na chvíli přestal existovat. Není tu signál. Není tu wifi. Jen ty, oceán a zvuk, který se ti zapíše do paměti líp než jakákoli fotka.

La Gomera možná není ostrov pro každého. Ale pro ty, co nehledají hotelový wellness a večeři ve čtyřech chodech, je to ráj. S drsností, tichem a krásou, kterou si musíš zasloužit. Ale věř mi – stojí to za to.

Tyto památky si na ostrově La Gomera nenechte ujít

Přiznám se rovnou: na La Gomeru jsem se těšil hlavně kvůli tomu, že tam všichni říkají, jak je to „nedotčená příroda“ a „místo, kde zastavil čas“. A hele, asi mají pravdu. Jen místo zenové harmonie jsem chvílemi zažíval lehkou paniku, když jsem bloudil v mlze, promočený a s botami plnými bahna. Ale jo – krása, co tě dojme.

Nejdřív mě uvítala Torre del Conde, kamenný strážce San Sebastiánu. Památka z dob, kdy „pirát“ ještě neznamenal někoho, kdo stahuje filmy. Dneska už jen tiše stojí a dělá pozadí pro turisty, co se snaží najít správný úhel bez plastového koše v záběru.

Pak jsem zamířil do národního parku Garajonay, což je něco mezi pohádkovým lesem a živým muzeem vlhkosti. Stromy jsou tu tak staré, že kdyby mohly mluvit, pravděpodobně by ti latinsky vynadaly za to, že šlapeš po mechu. Ale jinak – ticho, zeleno, mystično. Jen si nezapomeň bundu, protože „mlha“ tu není atmosférický efekt. To je permanentní realita.

No a nakonec Roque de Agando. Velkolepý, osamocený, dramatický. Pokud tě neohromí jeho velikost, tak minimálně fakt, že z každé fotky vypadá jako photoshop. Ale není. Je to skutečný kus kamene, co vypadá, jako by tam přistál z jiné planety. A co víc si přát?

Na ostrově La Gomera toho najdete mnohem víc ..

La Gomera… to je takový ostrovní zázrak, který si jede podle vlastních pravidel. Místo křiku přes plot se tu totiž píská. Fakt. Silbo Gomero není kapela ani druh exotického ovoce, ale pískací jazyk, kterým se domlouvají místní. Dřív šlo o nutnost – když ti do rokle spadl kozel a soused byl o dva kopce dál, prostě jsi zapískal a on věděl, že má vzít lano. Dnes je to kulturní dědictví a učí se ve školách. Navíc, v Muzeu Silbo Gomero se dozvíš, že tahle forma komunikace je tak promakaná, že si můžeš zapískat i „miláčku, kup chleba“ (a chleba fakt dorazí).

Ale Gomera je i mistryně večírků. Když slaví, tak pořádně. Fiesta de la Virgen de Guadalupe? To je mix náboženství, lidové zábavy a spontánního „co se stane, to se stane“. Tančí se, zpívá se, jí se. A když jsi to nestihl, přijde Karneval La Gomera, kde se masky nosí a zábrany odhazují. Po pár hodinách ani nevíš, jestli se směješ kvůli hudbě, vínu nebo jen tak.

A pak přichází to nejlepší – jídlo. Místní kuchyně je všechno, jen ne fancy. Ale chutná, až ti slzy tečou. Třeba almogrote – pikantní pomazánka z vyzrálého kozího sýra, která ti vypálí jazyk, ale stejně si ji dáš znovu. Potaje de berros, hustá polévka z vodní řeřichy, tě vrátí do života po dlouhé túře. A sancocho, ryba tak slaná, že se hodí spíš k pivu než k vodě, tě přiměje přemýšlet, jestli jsi náhodou právě neobjevil novou závislost.

La Gomera se nevnucuje. Prostě tě uhrane. A když nebudeš poslouchat… zapíská si na tebe.

Víte, že ...

.. se na La Gomeře dodnes píská místo mluvení? Říká se tomu Silbo Gomero a není to žádný výmysl – tenhle jazyk používali už původní obyvatelé ostrova, aby se domluvili přes hluboké rokle a kopce. A i když se dnes běžně používá telefon, Silbo se pořád učí ve školách a chrání ho i UNESCO. Je to jedna z věcí, kterou jinde prostě nezažiješ.