- Cena za 1 osobu – 26.300 Kč💸 SLEVA 12%
- Snídaně
- Doprava – Letecky
- Letiště - Praha
- Délka pobytu – 8 dnů
- Termín – od 02.04.2026 do 09.04.2026
★★★Torre Del Conde – La Gomera (Kanárské ostrovy)
la-gomera-torre-del-conde
Základní informace o hotelu získáte prozatím tady.
Umístění hotelu Torre Del Conde (La Gomera, Kanárské ostrovy) na mapě
Chcete vědět, jak daleko je z hotelu na pláž nebo co je k vidění v okolí? Od toho je tu naše mapa 🙂Nezaujal Vás tento hotel?
▼▼▼ Nevadí 🙂 Ve vyhledávacím formuláři si můžete najít ubytování na Kanárských ostrovech podle svých představ. ▼▼▼
Proč objevovat ostrov La Gomera
La Gomera je ten tichý, nenápadný sourozenec v kanárské rodině, který se nesnaží za každou cenu upoutat pozornost obřími plážemi nebo nočními kluby. Místo toho vsadil na něco mnohem rafinovanějšího: dramatickou krajinu, prastaré lesy a klid, který tě donutí vypnout mobil (ano, fakt se to dá). Ostrov leží tak trochu stranou – severozápadně od afrického pobřeží, s rozlohou necelých 370 km², což je zhruba tolik, kolik zabere jeden průměrný nákupní víkend v Ikee. Ale neboj – tady tě nečekají regály a švédské kuličky, nýbrž útesy, rokle a výhledy, které způsobují záchvaty romantických vzdechů i těm, co běžně vzdychají jen u kafe bez kofeinu.
Středobodem ostrova je národní park Garajonay – což není jméno čaroděje z Harryho Pottera, ale magický prales, který by s přehledem mohl být kulisou pro fantasy film. Jde o jeden z posledních prastarých vavřínových lesů v Evropě, zapsaný do UNESCO – tedy do toho seznamu, kam se dostanou jen ti opravdu výjimeční. A nejvyšší bod ostrova, vrchol Garajonay, se tyčí do výšky 1 487 metrů, což je tak akorát na to, aby ses cítil jako král (nebo královna) světa, ale pořád ještě nezkolaboval cestou nahoru.
La Gomera má i příběh. Takový ten historický, ve kterém figuruje Kryštof Kolumbus. Jo, ten s tou lodí a Amerikou. Právě ze San Sebastiánu, hlavního přístavního města, vyrážel na svou cestu do „neznáma“ – a možná se tu před odjezdem najedl, ztratil mapu a přemýšlel, jestli si vzal dost ponožek. Každopádně, ostrov tehdy sloužil jako poslední zastávka před velkou výpravou, což mu dává trochu tu epickou auru hrdinského výchozího bodu.
A klima? Kdyby bylo počasí člověk, La Gomera by byla ten příjemně vyrovnaný parťák, který tě nikdy nenaštve. Subtropické teploty, vysoká vlhkost, a tolik zeleně, že ti to po týdnu začne připomínat tapetu z botanické zahrady. Výsledek? Ráj pro všechny, kdo mají chuť na tichou turistiku, přírodní krásy a trošku toho historického kontextu.
Takže pokud hledáš místo, kde se cítit jako objevitel, lesní skřítek a zenový turista zároveň – pojeď na La Gomeru. Malý ostrov, velký dojem.
|
Prohlédnout více fotografií >>>
|
Aktuální počasí na ostrově La Gomera + předpověď
Krásné pláže ostrova La Gomera, které stojí za pozornost
La Gomera není ostrov, kde se budeš celý den válet u bazénu s drinkem ve tvaru ananasu. Tady tě příroda vezme za ruku… a pak ti dá lehký kopanec do zadku. Ale neboj – v tom nejlepším slova smyslu. Tahle divoká krasavice nabízí kombinaci zelené džungle, horských výhledů, starých vesnic a stezek, které tě donutí zapochybovat o své fyzičce i životních volbách (ale jen chvilku).
Největší hvězdou je samozřejmě národní park Garajonay – zelené království mlhy, mechu a vavřínů, kde si budeš připadat jako v kulisách Pána prstenů. Stezky jsou tu pro každého: od těch, co chtějí jen „lehkou zdravotní“, až po ty, co se ráno budí s potřebou vyšplhat 800 výškových metrů před snídaní. Mezi výdechy a funěním tě ale bude obklopovat taková krása, že na to prostě nemůžeš nadávat – i když budeš chtít.
Ale La Gomera není jen o chození do kopce a z kopce. Jsou tu i vesnice jak z pohlednice – třeba San Sebastián nebo Vallehermoso. Tam si dáš kávu, projdeš se mezi barevnými domečky a na trhu koupíš něco ručně dělaného, co ti doma bude připomínat, že život může být i pomalejší (a vonět po banánech a dřevě).
A pokud tě představa túr děsí stejně jako představa hovoru s pojišťovákem, nezoufej. La Gomera má taky pláže. Ne, nejsou to nekonečné pásy písku s řadami lehátek – a právě proto jsou skvělé. Playa de Santiago je klidná, výhledy jako z reklamy a voda, která tě obejme jako milovaný pes. Playa de Vallehermoso tě přivítá černým pískem a tichem, které si nezapneš v žádné Spotify aplikaci. A pokud chceš být úplně mimo civilizaci (a trochu si připadat jako trosečník ve vlastní romantické kapitole), tak Playa de la Caleta je přesně pro tebe.
La Gomera prostě není pro každého. Ale kdo si ji zamiluje, ten ví, že našel místo, kde turistika není dřina, ale zážitek – a kde „vypnout“ znamená opravdu vypnout. Mobil, stres i povinnost si pořídit fotku u památníku. Tady se totiž žije jinak – pomalu, opravdově a s nohama občas v prachu. A o tom to tu celé je.
La Gomera a jeho historické či přírodní památky
La Gomera není místo, kam jedeš, abys vyleštil hotelové pantofle a s mobilem v ruce chytal Wi-Fi u bazénu. Tohle je ostrov pro ty, kteří hledají něco jiného. Ne nutně lepšího, ale opravdovějšího. Ostrov, který se ti dostane pod kůži – a taky do stehen, když si zvolíš špatnou turistickou trasu a zjistíš, že „mírně náročná“ tady může klidně znamenat „než dojdeš k cíli, stihneš se dvakrát rozloučit se životem“.
Historie? Tu tady necucáš z QR kódu na informační ceduli. Tu tady cítíš. Třeba když se postavíš před Torre del Conde, starou kamennou věž v srdci San Sebastiánu. Postavená v 15. století, aby bránila ostrov před piráty. Dneska už místo kordů bojuje maximálně s mechem a selfie tyčemi, ale něco ze své důstojnosti si zachovala. Je to jako potkat postaršího aristokrata v teniskách – víš, že má za sebou bohatý život, i když právě řeší, kam zaparkoval auto.
Ale opravdové kouzlo La Gomery se rozlévá zelení. Doslova. Národní park Garajonay je jak výlet do jiné epochy – možná až do druhohor, kdy ještě stromy vládly světu a lidé… no, neexistovali, což byla pro přírodu docela výhra. Tenhle vavřínový les je jeden z posledních svého druhu na Zemi. A když tam stojíš, ztichlý, obklopený mlhou, co si dělá, co chce, pochopíš proč si to místo UNESCO zapsalo na seznam. To totiž není jen les – to je živý, dýchající organismus. S větvemi, co se ti plíží nad hlavou, kořeny, co ti chytají nohy, a tichem, které je tak husté, že se ti z něj trochu stáhne hrdlo.
A když tě přestane bavit být součástí zeleného světa, stačí zvednout hlavu – nebo se vydat výš – a najednou tam je. Roque de Agando. Skalní výčnělek tak majestátní, že působí, jako kdyby ho na ostrov umístil někdo, kdo si chtěl v krajině udělat malý podpis. Je to kus hory, který vypadá, že by ti mohl spadnout na hlavu… ale naštěstí drží už miliony let, tak snad ještě chvilku vydrží. Je syrový, divoký a nádherný. Jako kdyby se země na okamžik rozhodla ukázat, co všechno umí, když se jí nechce být nenápadná.
Takže ano, La Gomera tě neoslní obřím akvaparkem, ani dvaceti Michelinskými hvězdami. Místo toho ti nabídne syrovou krásu, ticho, co léčí, a kameny, co pamatují víc než ty, tvoje babička a celá Wikipedie dohromady. A víš co? To je někdy přesně to, co člověk potřebuje.
La Gomera vám však nabídne mnohem více ..
La Gomera… to je takový ostrovní zázrak, který si jede podle vlastních pravidel. Místo křiku přes plot se tu totiž píská. Fakt. Silbo Gomero není kapela ani druh exotického ovoce, ale pískací jazyk, kterým se domlouvají místní. Dřív šlo o nutnost – když ti do rokle spadl kozel a soused byl o dva kopce dál, prostě jsi zapískal a on věděl, že má vzít lano. Dnes je to kulturní dědictví a učí se ve školách. Navíc, v Muzeu Silbo Gomero se dozvíš, že tahle forma komunikace je tak promakaná, že si můžeš zapískat i „miláčku, kup chleba“ (a chleba fakt dorazí).
Ale Gomera je i mistryně večírků. Když slaví, tak pořádně. Fiesta de la Virgen de Guadalupe? To je mix náboženství, lidové zábavy a spontánního „co se stane, to se stane“. Tančí se, zpívá se, jí se. A když jsi to nestihl, přijde Karneval La Gomera, kde se masky nosí a zábrany odhazují. Po pár hodinách ani nevíš, jestli se směješ kvůli hudbě, vínu nebo jen tak.
A pak přichází to nejlepší – jídlo. Místní kuchyně je všechno, jen ne fancy. Ale chutná, až ti slzy tečou. Třeba almogrote – pikantní pomazánka z vyzrálého kozího sýra, která ti vypálí jazyk, ale stejně si ji dáš znovu. Potaje de berros, hustá polévka z vodní řeřichy, tě vrátí do života po dlouhé túře. A sancocho, ryba tak slaná, že se hodí spíš k pivu než k vodě, tě přiměje přemýšlet, jestli jsi náhodou právě neobjevil novou závislost.
La Gomera se nevnucuje. Prostě tě uhrane. A když nebudeš poslouchat… zapíská si na tebe.
Věděli jste, že ...
.. se na La Gomeře dodnes píská místo mluvení? Říká se tomu Silbo Gomero a není to žádný výmysl – tenhle jazyk používali už původní obyvatelé ostrova, aby se domluvili přes hluboké rokle a kopce. A i když se dnes běžně používá telefon, Silbo se pořád učí ve školách a chrání ho i UNESCO. Je to jedna z věcí, kterou jinde prostě nezažiješ.