La Gomera > Solvasa Laurisilva > 8denní > Bez stravy

---

Umístění hotelu Solvasa Laurisilva (La Gomera, Kanárské ostrovy) na mapě

Chcete vědět, jak daleko je z hotelu na pláž nebo co je k vidění v okolí? Od toho je tu naše mapa 🙂

---

Nezaujal Vás tento hotel?

▼▼▼ Nevadí 🙂 Ve vyhledávacím formuláři si můžete najít ubytování na Kanárských ostrovech podle svých představ. ▼▼▼

---

Co vás čeká na ostrově La Gomera

La Gomera je tak malá, že ji na mapě skoro přehlídneš. Ale nenech se zmást – tenhle nenápadný ostrov má v rukávu víc trumfů než průměrný kouzelník na firemním večírku. Přes svou skromnou rozlohu servíruje krajinu, u které si pomyslíš „aha, takže tohle je ten opravdový wow efekt“. Hory, rokle, útesy – vypadá to trochu jako by si příroda řekla: „Uděláme to dramatický, ale s vkusem.“

Srdcem všeho je národní park Garajonay, zelený sen všech milovníků mlžných lesů, hlubokého ticha a mechu ve vlasech. Pokud miluješ procházky, kde tě obklopuje jen šustění listí, občasné „šplouch“ od vlastních bot a podezření, že jsi možná zabloudil – jsi na správném místě. A jestli tě potěší razítko UNESCO, tak hurá, máš i to.

La Gomera má i svůj historický moment slávy. Ano, Kolumbus. Ten Kolumbus. Než se vydal „objevovat“ nový svět, stavil se tady. Možná pro proviant, možná pro tipy od místních. Každopádně San Sebastián se zapsal do dějin jako startovní čára velkého dobrodružství, které doslova změnilo svět – a dneska je to klidné město, kde se dobrodružstvím rozumí spíš výběr tapas.

Počasí? Takové to „vždycky fajn“. Díky vlhkosti je vše zelenější než tvoje květináče doma a teploty, co ti nevyženou pot z čela po deseti metrech chůze. Prostě pohoda, která tě obejme jako horký čaj v chladném dni.

---

Prohlédnout více fotografií >>>

---

Aktuální počasí na ostrově La Gomera + předpověď

LA GOMERA počasí

Pláže na ostrově La Gomera a okolí

Pokud tě už nebaví dovolené, kde je největším vzrušením to, že ti v hotelu vyměnili ručník o den dřív, tak vítej na La Gomeře. Tenhle ostrov má sice rozlohu sotva větší než nákupní centrum na předměstí, ale rozhodně ví, jak tě zabavit. Tady se nechodí po promenádách s nanukem – tady se šplhá. A funí. A občas i sprostě nadává. Ale mezi tím tě čekají výhledy, po kterých zapomeneš, že máš stehenní svaly.

Národní park Garajonay? To není jen jméno, které se vyslovuje s jazykovou křečí. To je zelený sen – prastarý les, kde to vypadá, jako by se každou chvíli měl z mlhy vynořit elf nebo alespoň divoký turistický průvodce. A i když nejsi žádný extra velký dobrodruh, najdeš tu trasu, která tě odmění víc než „plná penze“.

A protože duše si po túře zaslouží pohlazení, navštiv taky vesničky jako Vallehermoso nebo San Sebastián – kde čas běží tak pomalu, že ho skoro slyšíš. Kafe, domácí sýry, usměvavá babička prodávající med... a to všechno bez selfie tyčí a turistů ve fluorescenčních kšiltovkách.

A ano, i pláže tu mají. Ale žádný komerční Disneyland. Spíš útesy, klid a černý písek, co ti zaleze do každé kapsy, ale odpustíš mu to, protože výhled stojí za to. Playa de Santiago je top, ale Playa de la Caleta je jako skrytý playlist – nikdo ji nezná, ale jakmile ji objevíš, nechceš nic jiného.

La Gomera nabízí mnoho historických a přírodních památek

Přiznám se rovnou: na La Gomeru jsem se těšil hlavně kvůli tomu, že tam všichni říkají, jak je to „nedotčená příroda“ a „místo, kde zastavil čas“. A hele, asi mají pravdu. Jen místo zenové harmonie jsem chvílemi zažíval lehkou paniku, když jsem bloudil v mlze, promočený a s botami plnými bahna. Ale jo – krása, co tě dojme.

Nejdřív mě uvítala Torre del Conde, kamenný strážce San Sebastiánu. Památka z dob, kdy „pirát“ ještě neznamenal někoho, kdo stahuje filmy. Dneska už jen tiše stojí a dělá pozadí pro turisty, co se snaží najít správný úhel bez plastového koše v záběru.

Pak jsem zamířil do národního parku Garajonay, což je něco mezi pohádkovým lesem a živým muzeem vlhkosti. Stromy jsou tu tak staré, že kdyby mohly mluvit, pravděpodobně by ti latinsky vynadaly za to, že šlapeš po mechu. Ale jinak – ticho, zeleno, mystično. Jen si nezapomeň bundu, protože „mlha“ tu není atmosférický efekt. To je permanentní realita.

No a nakonec Roque de Agando. Velkolepý, osamocený, dramatický. Pokud tě neohromí jeho velikost, tak minimálně fakt, že z každé fotky vypadá jako photoshop. Ale není. Je to skutečný kus kamene, co vypadá, jako by tam přistál z jiné planety. A co víc si přát?

La Gomera vám však nabídne mnohem více ..

Na La Gomeře je pár věcí, které jinde prostě nenajdeš. Třeba… jazyk, který se nepíše, nemluví, ale píská. Ano, čteš správně – místní si tu už po staletí „povídají“ pomocí hvízdání, kterému se říká Silbo Gomero. Co začalo jako praktická forma komunikace přes rokle a kopce (když se ti soused nedovolal přes kopec, tak na tebe prostě zapískal), se dnes hrdě vyučuje ve školách a zní jako soundtrack z přírodního dokumentu s Davidem Attenboroughem. A pokud se ti to zdá trochu přitažené za vlasy – zajdi do Muzea pískajícího jazyka v San Sebastiánu. Je to fascinující, zvláštní… a trochu zneklidňující, když zjistíš, že si tu dvě babičky dokážou poslat celý recept na almogrote jen přes píšťalku.

Ale La Gomera není jen o tichu a hvizdech – umí to taky pěkně roztočit. Během roku se tu koná několik festivalů, kde se kříží katolická tradice s kanárskou radostí ze života. Největší událostí je Fiesta de la Virgen de Guadalupe, což je taková kombinace pouti, karnevalu a davového nadšení v jednom. Lidé nosí sošky, tancují, zpívají, jedí a pálí kalorie rychleji než v posilce – jen s lepší hudbou a bez trapných legín. A jestli jsi náhodou propásl tuhle duchovní jízdu, pořád je tu ještě Karneval La Gomera, což je barevné šílenství plné průvodů, masek a večírků, kde nevíš, jestli jsi na Kanárech, v Riu nebo jsi prostě jen zapomněl, jak vypadá normální pondělí.

A co by to bylo za ostrov bez jídla, že? La Gomera tě nenechá hladovět. Místní kuchyně je jednoduchá, ale geniální – jako když babička vaří z toho, co má po ruce, a ty se pak ptáš, proč to doma chutná jako vlažná katastrofa. Tady se všechno točí kolem čerstvosti: ryby, brambory, banány… a hlavně legendární almogrote – sýrová pomazánka tak ostrá, že ti vystřelí jazyk z pusy, ale tak dobrá, že ji budeš potají ujídat lžičkou. Dáš si k tomu potaje de berros, což je polívka ze všeho zeleného, co rostlo poblíž, a zakončíš to sancochem, což je dušená slaná ryba, kterou buď miluješ, nebo ji nikdy nepochopíš. Obě možnosti jsou v pořádku.

A jestli tě tohle všechno nepřesvědčí, že La Gomera má styl, tak už fakt nevím. Možná ti to bude muset ostrov zapískat sám.

Víte, že ...

.. se na La Gomeře dodnes píská místo mluvení? Říká se tomu Silbo Gomero a není to žádný výmysl – tenhle jazyk používali už původní obyvatelé ostrova, aby se domluvili přes hluboké rokle a kopce. A i když se dnes běžně používá telefon, Silbo se pořád učí ve školách a chrání ho i UNESCO. Je to jedna z věcí, kterou jinde prostě nezažiješ.