La Gomera > Parador Conde De La Gomera (San Sebastian) > 5denní > Snídaně

---

Umístění hotelu Parador Conde De La Gomera (San Sebastian) (La Gomera, Kanárské ostrovy) na mapě

Chcete vědět, jak daleko je z hotelu na pláž nebo co je k vidění v okolí? Od toho je tu naše mapa 🙂

---

Nezaujal Vás tento hotel?

▼▼▼ Nevadí 🙂 Ve vyhledávacím formuláři si můžete najít ubytování na Kanárských ostrovech podle svých představ. ▼▼▼

---

La Gomera

La Gomera není pro každého. Není tu obří aquapark, ani pět pláží vedle sebe s koktejlovým barem na každém rohu. Ale pokud jsi typ, co si místo ležení u bazénu radši obuje pohorky a vydá se do míst, kde telefon chytá signál jen když se mu chce, pak vítej. Ostrov tě přivítá s otevřenou náručí – a možná i trochou mlhy.

Hlavní hrdina příběhu se jmenuje Garajonay – národní park, který je zelenější než ekologický marketingový leták. Starobylý vavřínový les, který vypadá, jako by ho někdo nasprejoval kouzelnou mlhou a zpomalil čas. Je to jako chodit v pohádce. A na vrcholu stejnojmenné hory máš výhled, co se neomrzí, i kdyby sis ho nechal vyfotit na nový pas.

Historie? Překvapivě bohatá. Místní původní obyvatelé Guanchové tu žili dávno předtím, než Evropané zjistili, že existují i jiné ostrovy než ty ve Středomoří. A Kolumbus si tady dal poslední espresso před plavbou do neznáma. San Sebastián dnes není velkoměsto, ale má šmrnc místa, kde se pořád něco dělo… jen to nikdo nedal na Instagram.

A co počasí? Takové to věčně jarní, což znamená, že tu nikdy není úplně vedro, ale taky ti nikdy nenaprší do batohu tolik, abys toho litoval. A vlhkost? Jo, ta tu je. Díky ní je to tu krásně zelené. A taky ti občas slepí vlasy do účesu, který jsi rozhodně neplánoval.

---

Prohlédnout více fotografií >>>

---

Předpověď počasí pro ostrov La Gomera a aktuální situace

LA GOMERA počasí

Pláže na ostrově La Gomera a okolí

La Gomera není ostrov, kde se budeš celý den válet u bazénu s drinkem ve tvaru ananasu. Tady tě příroda vezme za ruku… a pak ti dá lehký kopanec do zadku. Ale neboj – v tom nejlepším slova smyslu. Tahle divoká krasavice nabízí kombinaci zelené džungle, horských výhledů, starých vesnic a stezek, které tě donutí zapochybovat o své fyzičce i životních volbách (ale jen chvilku).

Největší hvězdou je samozřejmě národní park Garajonay – zelené království mlhy, mechu a vavřínů, kde si budeš připadat jako v kulisách Pána prstenů. Stezky jsou tu pro každého: od těch, co chtějí jen „lehkou zdravotní“, až po ty, co se ráno budí s potřebou vyšplhat 800 výškových metrů před snídaní. Mezi výdechy a funěním tě ale bude obklopovat taková krása, že na to prostě nemůžeš nadávat – i když budeš chtít.

Ale La Gomera není jen o chození do kopce a z kopce. Jsou tu i vesnice jak z pohlednice – třeba San Sebastián nebo Vallehermoso. Tam si dáš kávu, projdeš se mezi barevnými domečky a na trhu koupíš něco ručně dělaného, co ti doma bude připomínat, že život může být i pomalejší (a vonět po banánech a dřevě).

A pokud tě představa túr děsí stejně jako představa hovoru s pojišťovákem, nezoufej. La Gomera má taky pláže. Ne, nejsou to nekonečné pásy písku s řadami lehátek – a právě proto jsou skvělé. Playa de Santiago je klidná, výhledy jako z reklamy a voda, která tě obejme jako milovaný pes. Playa de Vallehermoso tě přivítá černým pískem a tichem, které si nezapneš v žádné Spotify aplikaci. A pokud chceš být úplně mimo civilizaci (a trochu si připadat jako trosečník ve vlastní romantické kapitole), tak Playa de la Caleta je přesně pro tebe.

La Gomera prostě není pro každého. Ale kdo si ji zamiluje, ten ví, že našel místo, kde turistika není dřina, ale zážitek – a kde „vypnout“ znamená opravdu vypnout. Mobil, stres i povinnost si pořídit fotku u památníku. Tady se totiž žije jinak – pomalu, opravdově a s nohama občas v prachu. A o tom to tu celé je.

Památky, které nesmíte na ostrově La Gomera minout

Přiznám se rovnou: na La Gomeru jsem se těšil hlavně kvůli tomu, že tam všichni říkají, jak je to „nedotčená příroda“ a „místo, kde zastavil čas“. A hele, asi mají pravdu. Jen místo zenové harmonie jsem chvílemi zažíval lehkou paniku, když jsem bloudil v mlze, promočený a s botami plnými bahna. Ale jo – krása, co tě dojme.

Nejdřív mě uvítala Torre del Conde, kamenný strážce San Sebastiánu. Památka z dob, kdy „pirát“ ještě neznamenal někoho, kdo stahuje filmy. Dneska už jen tiše stojí a dělá pozadí pro turisty, co se snaží najít správný úhel bez plastového koše v záběru.

Pak jsem zamířil do národního parku Garajonay, což je něco mezi pohádkovým lesem a živým muzeem vlhkosti. Stromy jsou tu tak staré, že kdyby mohly mluvit, pravděpodobně by ti latinsky vynadaly za to, že šlapeš po mechu. Ale jinak – ticho, zeleno, mystično. Jen si nezapomeň bundu, protože „mlha“ tu není atmosférický efekt. To je permanentní realita.

No a nakonec Roque de Agando. Velkolepý, osamocený, dramatický. Pokud tě neohromí jeho velikost, tak minimálně fakt, že z každé fotky vypadá jako photoshop. Ale není. Je to skutečný kus kamene, co vypadá, jako by tam přistál z jiné planety. A co víc si přát?

La Gomera však nabízí mnohem víc ..

Na La Gomeře je pár věcí, které jinde prostě nenajdeš. Třeba… jazyk, který se nepíše, nemluví, ale píská. Ano, čteš správně – místní si tu už po staletí „povídají“ pomocí hvízdání, kterému se říká Silbo Gomero. Co začalo jako praktická forma komunikace přes rokle a kopce (když se ti soused nedovolal přes kopec, tak na tebe prostě zapískal), se dnes hrdě vyučuje ve školách a zní jako soundtrack z přírodního dokumentu s Davidem Attenboroughem. A pokud se ti to zdá trochu přitažené za vlasy – zajdi do Muzea pískajícího jazyka v San Sebastiánu. Je to fascinující, zvláštní… a trochu zneklidňující, když zjistíš, že si tu dvě babičky dokážou poslat celý recept na almogrote jen přes píšťalku.

Ale La Gomera není jen o tichu a hvizdech – umí to taky pěkně roztočit. Během roku se tu koná několik festivalů, kde se kříží katolická tradice s kanárskou radostí ze života. Největší událostí je Fiesta de la Virgen de Guadalupe, což je taková kombinace pouti, karnevalu a davového nadšení v jednom. Lidé nosí sošky, tancují, zpívají, jedí a pálí kalorie rychleji než v posilce – jen s lepší hudbou a bez trapných legín. A jestli jsi náhodou propásl tuhle duchovní jízdu, pořád je tu ještě Karneval La Gomera, což je barevné šílenství plné průvodů, masek a večírků, kde nevíš, jestli jsi na Kanárech, v Riu nebo jsi prostě jen zapomněl, jak vypadá normální pondělí.

A co by to bylo za ostrov bez jídla, že? La Gomera tě nenechá hladovět. Místní kuchyně je jednoduchá, ale geniální – jako když babička vaří z toho, co má po ruce, a ty se pak ptáš, proč to doma chutná jako vlažná katastrofa. Tady se všechno točí kolem čerstvosti: ryby, brambory, banány… a hlavně legendární almogrote – sýrová pomazánka tak ostrá, že ti vystřelí jazyk z pusy, ale tak dobrá, že ji budeš potají ujídat lžičkou. Dáš si k tomu potaje de berros, což je polívka ze všeho zeleného, co rostlo poblíž, a zakončíš to sancochem, což je dušená slaná ryba, kterou buď miluješ, nebo ji nikdy nepochopíš. Obě možnosti jsou v pořádku.

A jestli tě tohle všechno nepřesvědčí, že La Gomera má styl, tak už fakt nevím. Možná ti to bude muset ostrov zapískat sám.

Možná nevíte, že ...

.. na ostrově najdeš trochu dramatické krajiny? Na La Gomeře najdeš třeba Roque de Agando – obří skalní věž, která vypadá, jako by ji sem postavil nějaký obr. Vznikla sopečnou činností a patří mezi nejfotogeničtější místa ostrova. Pokud ji uvidíš, pochopíš proč.