La Gomera > Jardin Tecina > 8denní > Polopenze

---

Umístění hotelu Jardin Tecina (La Gomera, Kanárské ostrovy) na mapě

Chcete vědět, jak daleko je z hotelu na pláž nebo co je k vidění v okolí? Od toho je tu naše mapa 🙂

---

Nezaujal Vás tento hotel?

▼▼▼ Nevadí 🙂 Ve vyhledávacím formuláři si můžete najít ubytování na Kanárských ostrovech podle svých představ. ▼▼▼

---

Co vás čeká na ostrově La Gomera

La Gomera je takový ten ostrov, co by na večírku seděl v koutě, usrkával čaj z termosky a sledoval, jak se ostatní předvádějí. Nenajdeš tu obří rezorty, ani obchoďáky velké jako menší město. Místo toho tě přivítá kopcovitá krajina, rokle hluboké jak tvoje existenční krize a útesy, na které by si i dron rozmyslel výlet. Ale jakmile se ponoříš do jejího ticha a zeleně, zjistíš, že tohle je právě ten typ introvertní krásy, co ti zůstane v hlavě dlouho po návratu domů.

Středobod ostrova? Tutově národní park Garajonay. Mlha, mechy, stromy, co pamatují víc než tvoje babička a atmosféra jak vystřižená z fantasy filmu, kde každou chvíli čekáš, že na tebe vykoukne elf nebo aspoň mluvící tchoř. A navrch UNESCO razítko, takže je to oficiálně „wow“. Vrchol Garajonay se tyčí skoro 1500 metrů nad mořem a když na něj vyšplháš, zjistíš, že tam nahoře nevládne wifi – jen čistý výhled a lehká zadýchanost.

A pak je tu historie – ano, máme tady Kolumba. Prý se tu zastavil před cestou do Ameriky, možná načerpat vodu, síly nebo se rozloučit s posledním pořádným jídlem. Městečko San Sebastián dodnes vypadá jako místo, kde bys spíš začínal pouť za pravdou než hledal all-inclusive hotel.

Klima? Nehraje si na extrémy. Ani vedro k zalknutí, ani zima na dvoje ponožky. Jen pohodové počasí, které ti dovolí chodit, dýchat a občas se zasnít. A že je ostrov malý? O to víc prostoru pro klid, nadhled a chvíli offline.

---

Prohlédnout více fotografií >>>

---

Předpověď počasí pro ostrov La Gomera a aktuální situace

LA GOMERA počasí

Pláže na ostrově La Gomera a okolí

La Gomera je tak trochu jako ta tichá spolužačka ze základky – nenápadná, málomluvná, ale když ji chvíli pozoruješ, zjistíš, že je vlastně dost cool. Jen ti nedá všechno hned. Musíš se snažit. A ideálně mít pohorky, protože tady tě čeká kopcovité přátelství.

Ostrov je malý, ale zato nadupaný. Hlavní hvězdou je bez debat národní park Garajonay, který je tak zelený, že i Shrek by záviděl. A jestli si myslíš, že les je nuda, tak počkej, až tě obklopí ticho, mlha a stromy, co vypadají, že znají víc tajemství než Albus Brumbál. Proplétáš se stezkami, kde nevíš, jestli se dřív zadýcháš, nebo rozbrečíš nad tou krásou. A když se vyškrábeš až nahoru, pochopíš, proč místní tvrdí, že Garajonay má duši.

Po túře přichází zasloužené zpomalení v vesnicích, kde se zdá, že poslední změna se udála někdy v roce 1983 – a to ještě jen proto, že někdo koupil nový ubrus. Vallehermoso, Agulo, nebo starobylý San Sebastián jsou jako kulisy k filmu, který nikdo netočí, ale ty bys tam stejně chtěl žít. Místní trhy? Plné sýrů, vína, ovoce a lidí, kteří se usmívají, i když nic neprodají.

A pak jsou tu pláže – divoká karta ostrova. Žádná lehátka v pěti řadách, žádné animace u bazénu. Tady si pláž hledáš sám. A občas si k ní i zaslouženě dojdeš. Playa de Santiago je asi ta nejpřístupnější – pohodlná, přátelská, ideální na pomalé dopoledne s knihou. Voda klidná, ryby skoro zdraví.

Chceš víc přírody? Playa de Vallehermoso je jako ostrov v ostrově – černý písek, dramatické útesy, a když je moře moc divoké, skočíš do přilehlého přírodního bazénu. Je to místo, kde ti dojde, že není třeba playlistů, protože vlny mají vlastní beat.

A pak je tu Playa de la Caleta. Ta je trochu jako tajný level ve videohře – dostaneš se k ní jen pěšky, je malá, klidná, a když se posadíš na kámen, máš pocit, že svět na chvíli přestal existovat. Není tu signál. Není tu wifi. Jen ty, oceán a zvuk, který se ti zapíše do paměti líp než jakákoli fotka.

La Gomera možná není ostrov pro každého. Ale pro ty, co nehledají hotelový wellness a večeři ve čtyřech chodech, je to ráj. S drsností, tichem a krásou, kterou si musíš zasloužit. Ale věř mi – stojí to za to.

Tyto památky si na ostrově La Gomera nenechte ujít

Jak už jsem psal výše, La Gomera je jiná. Je tak trochu jako stará kniha zapomenutá na poličce. Na první pohled možná nenápadná, ale když ji otevřeš… no, začne se dít magie. Ať už jsi milovník historie, nebo prostě jen ztracená duše, co se snaží najít víc než jen signál Wi-Fi uprostřed mlhy, tenhle ostrov ti má co nabídnout.

Začněme trochu hrdinsky – Torre del Conde. Tuhle věž najdeš přímo v srdci San Sebastiánu, a i když dneska vypadá jako docela pohledná kulisa pro selfie, kdysi to byla pevnost, co měla chránit ostrov před piráty a dalšími nezvanými návštěvníky. A že jich nebylo málo. Místní si tady během 15. století zažili slušnou dávku stresu – ne, nešlo o daňová přiznání, ale o reálné útoky z moře. Dnes si můžeš v klidu sednout do stínu palmy a přemítat, jak to všechno tenkrát mohli zvládat bez espressa a klimatizace. Těžký život.

A teď si dejme přírodu. Protože La Gomera umí být taky zatraceně dramatická – a krásná. Národní park Garajonay je něco jako zelené srdce ostrova, které bije mlhavým tempem. Tenhle vavřínový les je pozůstatkem doby, kdy dinosauři ještě neřešili vymírání a klima nebylo sprosté slovo. Dneska tam kráčíš mezi stromy staršími než tvoje rodinné recepty a vdechuješ vzduch, co voní po mechu, vlhkosti a tajemství. A ano, občas taky po vlastním potu, protože některé stezky jsou výživné. Ale stojí to za to. Vážně.

A když už budeš uprostřed té gomerovské divočiny, najednou na tebe vyskočí něco, co vypadá jako hororová verze Stonehenge. Roque de Agando. Monumentální, osamělý kámen, co vypadá, že se zrovna chystá rozběhnout do bitvy. Nebo se aspoň dramaticky rozpadnout. Tuhle sopečnou věž prostě nepřehlédneš. Ať už ji uvidíš při výletu autem nebo z dálky při túře, donutí tě na chvíli zmlknout. A to je u moderního člověka už co říct.

Takže ano, La Gomera je malý ostrov, který v sobě nosí velké příběhy – některé z kamene, jiné z mechu. A když se ti podaří trochu zpomalit a přestat refreshovat Instagram, možná zjistíš, že přesně takové místo jsi celou dobu hledal.

Na ostrově La Gomera najdete i mnoho dalších zajímavostí ..

La Gomera… to je takový ostrovní zázrak, který si jede podle vlastních pravidel. Místo křiku přes plot se tu totiž píská. Fakt. Silbo Gomero není kapela ani druh exotického ovoce, ale pískací jazyk, kterým se domlouvají místní. Dřív šlo o nutnost – když ti do rokle spadl kozel a soused byl o dva kopce dál, prostě jsi zapískal a on věděl, že má vzít lano. Dnes je to kulturní dědictví a učí se ve školách. Navíc, v Muzeu Silbo Gomero se dozvíš, že tahle forma komunikace je tak promakaná, že si můžeš zapískat i „miláčku, kup chleba“ (a chleba fakt dorazí).

Ale Gomera je i mistryně večírků. Když slaví, tak pořádně. Fiesta de la Virgen de Guadalupe? To je mix náboženství, lidové zábavy a spontánního „co se stane, to se stane“. Tančí se, zpívá se, jí se. A když jsi to nestihl, přijde Karneval La Gomera, kde se masky nosí a zábrany odhazují. Po pár hodinách ani nevíš, jestli se směješ kvůli hudbě, vínu nebo jen tak.

A pak přichází to nejlepší – jídlo. Místní kuchyně je všechno, jen ne fancy. Ale chutná, až ti slzy tečou. Třeba almogrote – pikantní pomazánka z vyzrálého kozího sýra, která ti vypálí jazyk, ale stejně si ji dáš znovu. Potaje de berros, hustá polévka z vodní řeřichy, tě vrátí do života po dlouhé túře. A sancocho, ryba tak slaná, že se hodí spíš k pivu než k vodě, tě přiměje přemýšlet, jestli jsi náhodou právě neobjevil novou závislost.

La Gomera se nevnucuje. Prostě tě uhrane. A když nebudeš poslouchat… zapíská si na tebe.

Víte, že ...

.. na La Gomeře roste i Ginkgo biloba – strom, který je tak trochu živým dinosaurem mezi rostlinami? Běžně se na Kanárech nevyskytuje, ale tady se mu daří. Není to sice žádný obří les, ale potkat tenhle živý fosil, který se na Zemi vyskytuje už miliony let, je docela zážitek.