- Cena za 1 osobu – 37.381 Kč💸 SLEVA 38%
- All Inclusive
- Doprava – Letecky
- Letiště - Budapešť
- Délka pobytu – 12 dnů
- Termín – od 13.01.2026 do 24.01.2026
★★★Green Field – Gran Canaria (Kanárské ostrovy)
Hotel Green Field se nachází v turistickém centru Playa del Inglés, na třetím největším ostrově Kanárských ostrovů - Gran Canaria. Jeho poloha je ideální pro ty, kteří chtějí mít snadný přístup k mnoha obchodům, restauracím a zábavě v okolí.
Vybavení hotelu zahrnuje recepci, kavárnu a bar, které poskytují pohodlné místo pro odpočinek a relaxaci. Hosté mohou také využívat venkovní bazén s integrovanou vířivkou a zdarma dostupná lehátka na terase.
Ubytování je k dispozici ve 324 pokojích, které jsou komfortně zařízené a vybavené vlastním sociálním zařízením, kuchyňským koutem a televizorem. Většina pokojů má také terasu nebo balkon, kde si hosté mohou vychutnat venkovní posezení.
Stravování zahrnuje bufetovou snídani, která poskytuje širokou škálu možností pro začátek dne. Hosté si mohou připlatit za večeři nebo se rozhodnout pro program all inclusive, který nabízí další stravovací možnosti.
Kromě ubytování a stravování hotel také poskytuje různé služby pro zábavu a relaxaci. Pravidelné večerní programy a možnost zdarma hrát stolní tenis jsou jen některé z aktivit, které hosté mohou využívat. V okolí hotelu je také široká nabídka možností pro nakupování a zábavu. Písečná pláž, která je vzdálená asi 500 metrů, nabízí ideální prostředí pro odpočinek a koupání, a hosté mohou využít pronájem lehátek a slunečníků za poplatek.
Umístění hotelu Green Field (Gran Canaria, Kanárské ostrovy) na mapě
Chcete vědět, jak daleko je z hotelu na pláž nebo co je k vidění v okolí? Od toho je tu naše mapa 🙂Nezaujal Vás tento hotel?
▼▼▼ Nevadí 🙂 Ve vyhledávacím formuláři si můžete najít ubytování na Kanárských ostrovech podle svých představ. ▼▼▼
Proč navštívit ostrov Gran Canaria
Gran Canaria… ach, ostrov, kde jsem jednou usnul na pláži a probudil se s pískem ve všech existujících kapsách. A i přesto jsem se v tu chvíli cítil jako král světa.
Ostrovu se přezdívá miniaturní kontinent – a ne nadarmo. Má v sobě kus každého světa: kousek Sahary, kousek tropického lesa, trochu evropského bulváru a dost karibské nálady. A ať se pohneš kamkoli, je to jako přepnout kulisy na divadle, kde hlavní roli hraje tvoje dobrá nálada.
Historie tu dýchá z každé zdi – doslova, občas je cítit i sůl z lodí, které kdysi vyplouvaly za obzor. Třeba v Las Palmas tě čtvrť Vegueta vezme za ruku a provede tě uličkami, kde bys čekal, že zpoza rohu vyskočí Kryštof Kolumbus s mapou v jedné a rumem v druhé.
Ale nejlepší je, že tohle všechno můžeš dělat v kraťasech. Protože Gran Canaria má počasí, co se nedá nemilovat. Celoroční jaro, které nezapomene přibalit slunce ani v prosinci.
|
Prohlédnout více fotografií >>>
|
Aktuální počasí na ostrově Gran Canaria + předpověď
Jaké pláže najdete na ostrově Gran Canaria a okolí
Gran Canaria je jako kamarád, co tě vytáhne na túru a pak tě celou cestu tahá zpátky na pláž, protože „no tak, vždyť je to dovolená, ne expedice do Himalájí“. A má pravdu. Tenhle ostrov je jeden velký kompromis mezi lenošením a tím, co se na Instagramu označuje jako „dobrodružství“.
Na jihu se to vaří – Maspalomas má duny, co vypadají jako z Photoshopu, jenže jsou opravdové a sakra horké, když zapomeneš boty. A Playa del Inglés? To je kombinace Ibizy a minigolfu. Hluk, smích, opálení lidé všech tvarů a velikostí, a hlavně – pocit, že jsi na tom správném místě, protože máš sandály v písku a led ve sklence.
Pak přichází Amadores – zenová oáza pro ty, co rádi počítají vlny, dokud neusnou. Bílej písek je sem přivezený, ale nikdo se na to nezlobí. Spíš naopak – vypadá to, jako by tam patřil odjakživa. Klid, pohoda, rodiny s dětmi, které nekřičí (zázrak!), a voda tak teplá, že začneš mít podezření, že tě ostrov rozmazluje až moc.
A Las Canteras? Ta je jako cool sestřenice z města – pláž, co se umí tvářit ležérně, ale zároveň ví, co je to dobré víno, kvalitní večeře a chill bez kompromisů.
Zkrátka a dobře – Gran Canaria je dobrodružství pro ty, co ho chtějí hlavně přežít s opalovacím krémem a koktejlem v ruce.
Gran Canaria a jeho historické či přírodní památky
Gran Canaria je jako člověk, kterého jsi na první pohled podcenil. Myslíš si: „Jojo, pláže, lehátka, koktejly, Instagramy…“ Ale pak se otočíš a zjistíš, že tenhle ostrov má hlubší duši než většina toho, co znáš z domova.
Třeba Roque Nublo. Tenhle kamennej velikán trčí ze středu ostrova jak pozůstatek nějakého božstva z dávných dob. Vypadá to, jako by se někdo snažil udělat obří sochu a v půlce si řekl: „A dost. Už mě to nebaví.“ Ale výsledek stojí za to. Výstup k němu ti dá trochu zabrat, ale není to žádný Everest – spíš taková procházka pro ty, co si chtějí zasloužit výhled. A že ten výhled fakt stojí za to – pokud se zrovna mraky nerozhodnou, že ti ho nedopřejí. Ale co, aspoň máš důvod vrátit se sem znova.
Když pak zamíříš do města, čeká tě Vegueta – čtvrť, kde je víc historie než v celé učebnici dějepisu na základce. Úzké uličky, kamenné domy, staré kavárny, kde si dáš espresso a připadáš si jako renesanční intelektuál (nebo aspoň jako někdo, kdo se tak umí tvářit). Katedrála Santa Ana tě pak srovná do latě – velkolepá, tichá, s atmosférou, která ti připomene, že svět byl velký, divoký a zajímavý i bez chytrých telefonů.
A pak je tu Casa de Colón – dům, kde prý Kolumbus přespal, když byl na cestě za „novým světem“. Tehdy ještě netušil, že z něj jednou udělají muzeum a že se v něm budeš procházet s audioguidem v ruce a sluchátky na uších.
Ale počkat, příroda tě volá! Tentokrát Tamadaba – chráněná oblast, kde borovice šumí, skály se tyčí a ty… jen tak jdeš. Bez spěchu. Bez signálu. Jen ty, příroda a zbytky svačiny v batohu. Je to detox na úrovni, o které tvůj wellness kouč může jen snít.
A aby toho nebylo málo – poslední zastávka: rokle Guayadeque. Zní to trochu jako jméno postavy z fantasy, ale je to místo, kde se příroda potkává s historií. Jeskyně, archeologické nálezy, výhledy a dokonce i jeskynní restaurace, kde si můžeš dát oběd jako pravěký hipster. A co je nejlepší? Nejsou tu davy. Jen ty, ticho, vítr… a sem tam ještěrka, co ti připomene, že nejsi doma.
Gran Canaria však nabízí mnohem víc ..
Víš, jak si někdy řekneš: “Pojedeme na Kanáry, tam si odpočinem”? No, Gran Canaria tě v tom nechá maximálně tak prvních pět minut. Pak tě hodí do víru akcí, chutí, zážitků a momentů, kdy se neubráníš myšlence: “Tohle už přeháníme, ne?” Ale ono to přehánění bolí jen trochu – a chutná naprosto božsky.
První rána přichází s karnevalem v Las Palmas. To není festival, to je apokalypsa barev, hudby, tanečních kostýmů a nálady, která by rozhýbala i účetní oddělení během uzávěrky. Jednu minutu se usmíváš nad bláznivými převleky, další už máš v ruce drink a nějaký Brazilec ti vysvětluje, proč samba uzdravuje duši. A ty mu to věříš. Celým srdcem.
Po kulturní bombě přichází kulinářská. Ostrovní kuchyně není žádná low carb mission, ale naštěstí ani ty ne. Vrásčité brambory, co vypadají jako babiččiny po třech týdnech ve spíži, mají chuť tak skvělou, že si pomyslíš, že jsi možná celý svůj život jedl brambory špatně. K tomu mojo omáčka – česnek, olej, paprika… a další závislost do sbírky. Pokud přežiješ Mercado de Vegueta, aniž bys koupil půlku trhu a ochutnal všechno, jsi silnější než já.
A pak přichází tapasky. To zní sice roztomile, ale ve skutečnosti je to vyčerpávající, nekonečné, krásné a chutné kolečko barů, kde jídlo a víno nikdy nekončí. Dát si tři a jít spát? Ha ha. Skončíš u dvanáctého a říkáš: “Tak ještě jeden, když už jsme tady.”
No a co architektura? Jasně, taky něco pro duši. Auditorium Alfreda Krause je tak elegantní, že se automaticky začneš tvářit důležitěji, jakmile vstoupíš. Plaza Santa Ana a okolní čtvrti jsou tak filmově krásné, že čekáš, kdy začne natáčení. A nakonec Puerto de Mogán – ostrovní verze romantiky, kde i největší cynik pustí slzu. Nebo dvě, pokud si dá příliš sladké sangríe.
Víte, že ...
.. že v údolí Agaete najdeš bizarní skalní útvar jménem Piedra de la Rosa – Růžový kámen? Ne, není růžový a nekvete. Ale má tvar, který dost připomíná obří kamennou květinu. Místní legenda tvrdí, že ho vytvořil blesk během šílené bouře v roce 1826 – prý zasáhl pole cukrové třtiny a nějakým magickým způsobem „zkameněl“ vodu v rostlinách. Věda na to sice kouká jinak, ale co – romantika a příroda? To jde dohromady vždycky.