La Gomera > Parador Conde De La Gomera (San Sebastian) > 11denní > Snídaně

---

Umístění hotelu Parador Conde De La Gomera (San Sebastian) (La Gomera, Kanárské ostrovy) na mapě

Chcete vědět, jak daleko je z hotelu na pláž nebo co je k vidění v okolí? Od toho je tu naše mapa 🙂

---

Nezaujal Vás tento hotel?

▼▼▼ Nevadí 🙂 Ve vyhledávacím formuláři si můžete najít ubytování na Kanárských ostrovech podle svých představ. ▼▼▼

---

Proč navštívit ostrov La Gomera

La Gomera je takový ten ostrov, co by na večírku seděl v koutě, usrkával čaj z termosky a sledoval, jak se ostatní předvádějí. Nenajdeš tu obří rezorty, ani obchoďáky velké jako menší město. Místo toho tě přivítá kopcovitá krajina, rokle hluboké jak tvoje existenční krize a útesy, na které by si i dron rozmyslel výlet. Ale jakmile se ponoříš do jejího ticha a zeleně, zjistíš, že tohle je právě ten typ introvertní krásy, co ti zůstane v hlavě dlouho po návratu domů.

Středobod ostrova? Tutově národní park Garajonay. Mlha, mechy, stromy, co pamatují víc než tvoje babička a atmosféra jak vystřižená z fantasy filmu, kde každou chvíli čekáš, že na tebe vykoukne elf nebo aspoň mluvící tchoř. A navrch UNESCO razítko, takže je to oficiálně „wow“. Vrchol Garajonay se tyčí skoro 1500 metrů nad mořem a když na něj vyšplháš, zjistíš, že tam nahoře nevládne wifi – jen čistý výhled a lehká zadýchanost.

A pak je tu historie – ano, máme tady Kolumba. Prý se tu zastavil před cestou do Ameriky, možná načerpat vodu, síly nebo se rozloučit s posledním pořádným jídlem. Městečko San Sebastián dodnes vypadá jako místo, kde bys spíš začínal pouť za pravdou než hledal all-inclusive hotel.

Klima? Nehraje si na extrémy. Ani vedro k zalknutí, ani zima na dvoje ponožky. Jen pohodové počasí, které ti dovolí chodit, dýchat a občas se zasnít. A že je ostrov malý? O to víc prostoru pro klid, nadhled a chvíli offline.

---

Prohlédnout více fotografií >>>

---

Víte, jaké je na ostrově La Gomera právě počasí?

LA GOMERA počasí

La Gomera a jeho krásné pláže

La Gomera je tak trochu jako ta tichá spolužačka ze základky – nenápadná, málomluvná, ale když ji chvíli pozoruješ, zjistíš, že je vlastně dost cool. Jen ti nedá všechno hned. Musíš se snažit. A ideálně mít pohorky, protože tady tě čeká kopcovité přátelství.

Ostrov je malý, ale zato nadupaný. Hlavní hvězdou je bez debat národní park Garajonay, který je tak zelený, že i Shrek by záviděl. A jestli si myslíš, že les je nuda, tak počkej, až tě obklopí ticho, mlha a stromy, co vypadají, že znají víc tajemství než Albus Brumbál. Proplétáš se stezkami, kde nevíš, jestli se dřív zadýcháš, nebo rozbrečíš nad tou krásou. A když se vyškrábeš až nahoru, pochopíš, proč místní tvrdí, že Garajonay má duši.

Po túře přichází zasloužené zpomalení v vesnicích, kde se zdá, že poslední změna se udála někdy v roce 1983 – a to ještě jen proto, že někdo koupil nový ubrus. Vallehermoso, Agulo, nebo starobylý San Sebastián jsou jako kulisy k filmu, který nikdo netočí, ale ty bys tam stejně chtěl žít. Místní trhy? Plné sýrů, vína, ovoce a lidí, kteří se usmívají, i když nic neprodají.

A pak jsou tu pláže – divoká karta ostrova. Žádná lehátka v pěti řadách, žádné animace u bazénu. Tady si pláž hledáš sám. A občas si k ní i zaslouženě dojdeš. Playa de Santiago je asi ta nejpřístupnější – pohodlná, přátelská, ideální na pomalé dopoledne s knihou. Voda klidná, ryby skoro zdraví.

Chceš víc přírody? Playa de Vallehermoso je jako ostrov v ostrově – černý písek, dramatické útesy, a když je moře moc divoké, skočíš do přilehlého přírodního bazénu. Je to místo, kde ti dojde, že není třeba playlistů, protože vlny mají vlastní beat.

A pak je tu Playa de la Caleta. Ta je trochu jako tajný level ve videohře – dostaneš se k ní jen pěšky, je malá, klidná, a když se posadíš na kámen, máš pocit, že svět na chvíli přestal existovat. Není tu signál. Není tu wifi. Jen ty, oceán a zvuk, který se ti zapíše do paměti líp než jakákoli fotka.

La Gomera možná není ostrov pro každého. Ale pro ty, co nehledají hotelový wellness a večeři ve čtyřech chodech, je to ráj. S drsností, tichem a krásou, kterou si musíš zasloužit. Ale věř mi – stojí to za to.

La Gomera nabízí mnoho historických a přírodních památek

La Gomera není místo, kam jedeš, abys vyleštil hotelové pantofle a s mobilem v ruce chytal Wi-Fi u bazénu. Tohle je ostrov pro ty, kteří hledají něco jiného. Ne nutně lepšího, ale opravdovějšího. Ostrov, který se ti dostane pod kůži – a taky do stehen, když si zvolíš špatnou turistickou trasu a zjistíš, že „mírně náročná“ tady může klidně znamenat „než dojdeš k cíli, stihneš se dvakrát rozloučit se životem“.

Historie? Tu tady necucáš z QR kódu na informační ceduli. Tu tady cítíš. Třeba když se postavíš před Torre del Conde, starou kamennou věž v srdci San Sebastiánu. Postavená v 15. století, aby bránila ostrov před piráty. Dneska už místo kordů bojuje maximálně s mechem a selfie tyčemi, ale něco ze své důstojnosti si zachovala. Je to jako potkat postaršího aristokrata v teniskách – víš, že má za sebou bohatý život, i když právě řeší, kam zaparkoval auto.

Ale opravdové kouzlo La Gomery se rozlévá zelení. Doslova. Národní park Garajonay je jak výlet do jiné epochy – možná až do druhohor, kdy ještě stromy vládly světu a lidé… no, neexistovali, což byla pro přírodu docela výhra. Tenhle vavřínový les je jeden z posledních svého druhu na Zemi. A když tam stojíš, ztichlý, obklopený mlhou, co si dělá, co chce, pochopíš proč si to místo UNESCO zapsalo na seznam. To totiž není jen les – to je živý, dýchající organismus. S větvemi, co se ti plíží nad hlavou, kořeny, co ti chytají nohy, a tichem, které je tak husté, že se ti z něj trochu stáhne hrdlo.

A když tě přestane bavit být součástí zeleného světa, stačí zvednout hlavu – nebo se vydat výš – a najednou tam je. Roque de Agando. Skalní výčnělek tak majestátní, že působí, jako kdyby ho na ostrov umístil někdo, kdo si chtěl v krajině udělat malý podpis. Je to kus hory, který vypadá, že by ti mohl spadnout na hlavu… ale naštěstí drží už miliony let, tak snad ještě chvilku vydrží. Je syrový, divoký a nádherný. Jako kdyby se země na okamžik rozhodla ukázat, co všechno umí, když se jí nechce být nenápadná.

Takže ano, La Gomera tě neoslní obřím akvaparkem, ani dvaceti Michelinskými hvězdami. Místo toho ti nabídne syrovou krásu, ticho, co léčí, a kameny, co pamatují víc než ty, tvoje babička a celá Wikipedie dohromady. A víš co? To je někdy přesně to, co člověk potřebuje.

Na ostrově La Gomera toho najdete mnohem víc ..

La Gomera není úplně typický dovolenkový ostrov. Nenajdeš tu davy turistů s opalovacím krémem s ochranným faktorem 90+ a ani obří resorty, co vypadají jako vesmírné stanice. Zato tu najdeš něco mnohem lepšího – pískající lidi. A ne, nejde o partu nervózních běžců. Silbo Gomero, tenhle unikátní jazyk z pískání, je tu opravdovou věcí. Místní ho používají už po generace, a když slyšíš, jak si mezi sebou pískají přes údolí, připadáš si spíš jako ve scéně z Pána prstenů než na dovolené. A pokud ti to zní neuvěřitelně, skoč si do Muzea pískajícího jazyka – nebudeš litovat (a třeba si i zapískáš vlastní jméno).

La Gomera ale není jen o zvucích – je taky o rytmu. Hlavní kulturní show? Rozhodně Fiesta de la Virgen de Guadalupe – procesí, tanec, lidové kostýmy, do toho všichni něco jedí, něčím si připíjejí a smějí se. Je to karneval s duší. A když ti to nestačí, Karneval La Gomera tě rozproudí do noci. Masky, hudba, pouliční party a chvíle, kdy si říkáš: „Co to sakra bylo?“ – ale v dobrém slova smyslu.

A jídlo? Bože, jídlo! Když jednou ochutnáš almogrote, budeš mít chuť pašovat ho v kufru zpět domů. Ta pikantní sýrová bomba s česnekem a paprikou je jako facka – jen mnohem příjemnější. Pak tu máme potaje de berros, což je hustá zelená polévka, kterou bys u babičky snědl i se dvěma krajíci chleba navrch. A sancocho – dušená ryba, která chutná jako něco, co jsi nikdy nejedl, ale budeš o tom vyprávět v hospodě ještě za rok.

Takže jo, La Gomera není pro každého. Ale pokud miluješ zvláštní jazyky, poctivé jídlo a fiesty, co tě hodí na jinou oběžnou dráhu – tenhle ostrov si tě získá. A ještě ti to zapíská na rozloučenou.

Možná nevíte, že ...

.. má La Gomera své místo také v historii? Když se Kryštof Kolumbus vydával objevovat Nový svět, udělal předtím zastávku právě tady. Ostrov mu sloužil jako poslední zastávka na doplnění zásob – než odplul vstříc Americe. A to už je důvod, proč mu v San Sebastiánu postavili i malé muzeum.