La Gomera > Parador Conde De La Gomera (San Sebastian) > 6denní > Snídaně

---

Umístění hotelu Parador Conde De La Gomera (San Sebastian) (La Gomera, Kanárské ostrovy) na mapě

Chcete vědět, jak daleko je z hotelu na pláž nebo co je k vidění v okolí? Od toho je tu naše mapa 🙂

---

Nezaujal Vás tento hotel?

▼▼▼ Nevadí 🙂 Ve vyhledávacím formuláři si můžete najít ubytování na Kanárských ostrovech podle svých představ. ▼▼▼

---

Proč objevovat ostrov La Gomera

La Gomera je tak malá, že ji na mapě skoro přehlídneš. Ale nenech se zmást – tenhle nenápadný ostrov má v rukávu víc trumfů než průměrný kouzelník na firemním večírku. Přes svou skromnou rozlohu servíruje krajinu, u které si pomyslíš „aha, takže tohle je ten opravdový wow efekt“. Hory, rokle, útesy – vypadá to trochu jako by si příroda řekla: „Uděláme to dramatický, ale s vkusem.“

Srdcem všeho je národní park Garajonay, zelený sen všech milovníků mlžných lesů, hlubokého ticha a mechu ve vlasech. Pokud miluješ procházky, kde tě obklopuje jen šustění listí, občasné „šplouch“ od vlastních bot a podezření, že jsi možná zabloudil – jsi na správném místě. A jestli tě potěší razítko UNESCO, tak hurá, máš i to.

La Gomera má i svůj historický moment slávy. Ano, Kolumbus. Ten Kolumbus. Než se vydal „objevovat“ nový svět, stavil se tady. Možná pro proviant, možná pro tipy od místních. Každopádně San Sebastián se zapsal do dějin jako startovní čára velkého dobrodružství, které doslova změnilo svět – a dneska je to klidné město, kde se dobrodružstvím rozumí spíš výběr tapas.

Počasí? Takové to „vždycky fajn“. Díky vlhkosti je vše zelenější než tvoje květináče doma a teploty, co ti nevyženou pot z čela po deseti metrech chůze. Prostě pohoda, která tě obejme jako horký čaj v chladném dni.

---

Prohlédnout více fotografií >>>

---

Víte, jaké je na ostrově La Gomera právě počasí?

LA GOMERA počasí

Pláže na ostrově La Gomera a okolí

La Gomera není ostrov, co by se předváděl. Žádné přímé lety z Londýna s welcome drinkem, žádné billboardy „nejkrásnější pláž světa“. Tady tě přivítá serpentýna, pichlavý keř a vítr, co si hvízdá vlastní melodii. A víš co? Právě proto si ho zamiluješ.

Tenhle ostrov si na nic nehraje. Neokouzlí tě možná okamžitě, ale jakmile se s ním trochu sžiješ, začneš zjišťovat, že tohle je přesně ten druh místa, kde se ti pomalu vrací duše zpátky do těla. Vše začíná – a vlastně i končí – v Národním parku Garajonay. Když vstoupíš do těch prastarých vavřínových lesů, najednou se všechno zpomalí. Vzduch je jiný. Vlhký, čistý, vonící po hlíně a životě. Stromy jsou obalené mechem jako v pohádce, a pokud se dostaneš výš, třeba na samotný vrchol Alto de Garajonay, uvidíš, jak se nad ostrovem válí moře mraků. A možná zahlédneš i Teide z vedlejší Tenerife – taková malá odměna za to, že ses neztratil.

Když ti začne funět i batoh, je čas dát si pauzu ve vesničkách jako Vallehermoso nebo San Sebastián. Tam to žije tak pomalu, že místní kočka je rychlejší než obsluha v kavárně. Ale právě to je to kouzlo – sedíš, koukáš, přemýšlíš, dýcháš. A možná si koupíš domácí džem od paní, která ho dělá od roku 1978 úplně stejně.

A teď k plážím, protože ano – Gomera má i tenhle bonus. Jen teda nečekej bílý písek jako z katalogu. Playa de Santiago je možná nejcivilizovanější – najdeš tu promenádu, pár kaváren a pohodovou atmosféru. Ideální místo pro ty, co chtějí po túře máčet nohy bez rizika, že si je odnese příliv. Voda je klidná, výhledy nádherné, a občas se tu objeví i delfíni (ano, delfíni, fakt – není to PR trik).

Playa de Vallehermoso je trochu víc syrová – pláž s černým pískem obklopená dramatickými útesy, kde víš, že příroda má poslední slovo. Je tu i přírodní bazén, což se hodí, protože moře si tu občas dělá, co chce.

A pro ty, kdo chtějí být úplně mimo svět, je tu Playa de la Caleta – schovaná mezi skalami, přístupná jen pěšky (samozřejmě), s pocitem, že jsi právě objevil něco tajného. Voda tu šplouchá pomalu, slunce tě hřeje do zad, a ty najednou zapomeneš, že jsi vůbec měl někdy e-mail.

La Gomera je prostě jiná. Neokřikne tě, neomámí. Ale dostane tě. Pomalu, potichu – a napořád.

La Gomera nabízí mnoho historických a přírodních památek

Jak už jsem psal výše, La Gomera je jiná. Je tak trochu jako stará kniha zapomenutá na poličce. Na první pohled možná nenápadná, ale když ji otevřeš… no, začne se dít magie. Ať už jsi milovník historie, nebo prostě jen ztracená duše, co se snaží najít víc než jen signál Wi-Fi uprostřed mlhy, tenhle ostrov ti má co nabídnout.

Začněme trochu hrdinsky – Torre del Conde. Tuhle věž najdeš přímo v srdci San Sebastiánu, a i když dneska vypadá jako docela pohledná kulisa pro selfie, kdysi to byla pevnost, co měla chránit ostrov před piráty a dalšími nezvanými návštěvníky. A že jich nebylo málo. Místní si tady během 15. století zažili slušnou dávku stresu – ne, nešlo o daňová přiznání, ale o reálné útoky z moře. Dnes si můžeš v klidu sednout do stínu palmy a přemítat, jak to všechno tenkrát mohli zvládat bez espressa a klimatizace. Těžký život.

A teď si dejme přírodu. Protože La Gomera umí být taky zatraceně dramatická – a krásná. Národní park Garajonay je něco jako zelené srdce ostrova, které bije mlhavým tempem. Tenhle vavřínový les je pozůstatkem doby, kdy dinosauři ještě neřešili vymírání a klima nebylo sprosté slovo. Dneska tam kráčíš mezi stromy staršími než tvoje rodinné recepty a vdechuješ vzduch, co voní po mechu, vlhkosti a tajemství. A ano, občas taky po vlastním potu, protože některé stezky jsou výživné. Ale stojí to za to. Vážně.

A když už budeš uprostřed té gomerovské divočiny, najednou na tebe vyskočí něco, co vypadá jako hororová verze Stonehenge. Roque de Agando. Monumentální, osamělý kámen, co vypadá, že se zrovna chystá rozběhnout do bitvy. Nebo se aspoň dramaticky rozpadnout. Tuhle sopečnou věž prostě nepřehlédneš. Ať už ji uvidíš při výletu autem nebo z dálky při túře, donutí tě na chvíli zmlknout. A to je u moderního člověka už co říct.

Takže ano, La Gomera je malý ostrov, který v sobě nosí velké příběhy – některé z kamene, jiné z mechu. A když se ti podaří trochu zpomalit a přestat refreshovat Instagram, možná zjistíš, že přesně takové místo jsi celou dobu hledal.

La Gomera vám však nabídne mnohem více ..

Na La Gomeře je pár věcí, které jinde prostě nenajdeš. Třeba… jazyk, který se nepíše, nemluví, ale píská. Ano, čteš správně – místní si tu už po staletí „povídají“ pomocí hvízdání, kterému se říká Silbo Gomero. Co začalo jako praktická forma komunikace přes rokle a kopce (když se ti soused nedovolal přes kopec, tak na tebe prostě zapískal), se dnes hrdě vyučuje ve školách a zní jako soundtrack z přírodního dokumentu s Davidem Attenboroughem. A pokud se ti to zdá trochu přitažené za vlasy – zajdi do Muzea pískajícího jazyka v San Sebastiánu. Je to fascinující, zvláštní… a trochu zneklidňující, když zjistíš, že si tu dvě babičky dokážou poslat celý recept na almogrote jen přes píšťalku.

Ale La Gomera není jen o tichu a hvizdech – umí to taky pěkně roztočit. Během roku se tu koná několik festivalů, kde se kříží katolická tradice s kanárskou radostí ze života. Největší událostí je Fiesta de la Virgen de Guadalupe, což je taková kombinace pouti, karnevalu a davového nadšení v jednom. Lidé nosí sošky, tancují, zpívají, jedí a pálí kalorie rychleji než v posilce – jen s lepší hudbou a bez trapných legín. A jestli jsi náhodou propásl tuhle duchovní jízdu, pořád je tu ještě Karneval La Gomera, což je barevné šílenství plné průvodů, masek a večírků, kde nevíš, jestli jsi na Kanárech, v Riu nebo jsi prostě jen zapomněl, jak vypadá normální pondělí.

A co by to bylo za ostrov bez jídla, že? La Gomera tě nenechá hladovět. Místní kuchyně je jednoduchá, ale geniální – jako když babička vaří z toho, co má po ruce, a ty se pak ptáš, proč to doma chutná jako vlažná katastrofa. Tady se všechno točí kolem čerstvosti: ryby, brambory, banány… a hlavně legendární almogrote – sýrová pomazánka tak ostrá, že ti vystřelí jazyk z pusy, ale tak dobrá, že ji budeš potají ujídat lžičkou. Dáš si k tomu potaje de berros, což je polívka ze všeho zeleného, co rostlo poblíž, a zakončíš to sancochem, což je dušená slaná ryba, kterou buď miluješ, nebo ji nikdy nepochopíš. Obě možnosti jsou v pořádku.

A jestli tě tohle všechno nepřesvědčí, že La Gomera má styl, tak už fakt nevím. Možná ti to bude muset ostrov zapískat sám.

Víte, že ...

.. se na La Gomeře dodnes píská místo mluvení? Říká se tomu Silbo Gomero a není to žádný výmysl – tenhle jazyk používali už původní obyvatelé ostrova, aby se domluvili přes hluboké rokle a kopce. A i když se dnes běžně používá telefon, Silbo se pořád učí ve školách a chrání ho i UNESCO. Je to jedna z věcí, kterou jinde prostě nezažiješ.