- Cena za 1 osobu – 24.600 Kč💸 SLEVA 9%
- Bez stravy
- Doprava – Letecky
- Letiště - Praha
- Délka pobytu – 8 dnů
- Termín – od 15.01.2026 do 22.01.2026
★★Solvasa Laurisilva – La Gomera (Kanárské ostrovy)
la-gomera-solvasa-laurisilva
Základní informace o hotelu získáte prozatím tady.
Umístění hotelu Solvasa Laurisilva (La Gomera, Kanárské ostrovy) na mapě
Chcete vědět, jak daleko je z hotelu na pláž nebo co je k vidění v okolí? Od toho je tu naše mapa 🙂Nezaujal Vás tento hotel?
▼▼▼ Nevadí 🙂 Ve vyhledávacím formuláři si můžete najít ubytování na Kanárských ostrovech podle svých představ. ▼▼▼
La Gomera
La Gomera je tak malá, že ji na mapě skoro přehlídneš. Ale nenech se zmást – tenhle nenápadný ostrov má v rukávu víc trumfů než průměrný kouzelník na firemním večírku. Přes svou skromnou rozlohu servíruje krajinu, u které si pomyslíš „aha, takže tohle je ten opravdový wow efekt“. Hory, rokle, útesy – vypadá to trochu jako by si příroda řekla: „Uděláme to dramatický, ale s vkusem.“
Srdcem všeho je národní park Garajonay, zelený sen všech milovníků mlžných lesů, hlubokého ticha a mechu ve vlasech. Pokud miluješ procházky, kde tě obklopuje jen šustění listí, občasné „šplouch“ od vlastních bot a podezření, že jsi možná zabloudil – jsi na správném místě. A jestli tě potěší razítko UNESCO, tak hurá, máš i to.
La Gomera má i svůj historický moment slávy. Ano, Kolumbus. Ten Kolumbus. Než se vydal „objevovat“ nový svět, stavil se tady. Možná pro proviant, možná pro tipy od místních. Každopádně San Sebastián se zapsal do dějin jako startovní čára velkého dobrodružství, které doslova změnilo svět – a dneska je to klidné město, kde se dobrodružstvím rozumí spíš výběr tapas.
Počasí? Takové to „vždycky fajn“. Díky vlhkosti je vše zelenější než tvoje květináče doma a teploty, co ti nevyženou pot z čela po deseti metrech chůze. Prostě pohoda, která tě obejme jako horký čaj v chladném dni.
|
Prohlédnout více fotografií >>>
|
Aktuální počasí na ostrově La Gomera + předpověď
La Gomera a jeho krásné pláže
La Gomera není ostrov, kde se budeš celý den válet u bazénu s drinkem ve tvaru ananasu. Tady tě příroda vezme za ruku… a pak ti dá lehký kopanec do zadku. Ale neboj – v tom nejlepším slova smyslu. Tahle divoká krasavice nabízí kombinaci zelené džungle, horských výhledů, starých vesnic a stezek, které tě donutí zapochybovat o své fyzičce i životních volbách (ale jen chvilku).
Největší hvězdou je samozřejmě národní park Garajonay – zelené království mlhy, mechu a vavřínů, kde si budeš připadat jako v kulisách Pána prstenů. Stezky jsou tu pro každého: od těch, co chtějí jen „lehkou zdravotní“, až po ty, co se ráno budí s potřebou vyšplhat 800 výškových metrů před snídaní. Mezi výdechy a funěním tě ale bude obklopovat taková krása, že na to prostě nemůžeš nadávat – i když budeš chtít.
Ale La Gomera není jen o chození do kopce a z kopce. Jsou tu i vesnice jak z pohlednice – třeba San Sebastián nebo Vallehermoso. Tam si dáš kávu, projdeš se mezi barevnými domečky a na trhu koupíš něco ručně dělaného, co ti doma bude připomínat, že život může být i pomalejší (a vonět po banánech a dřevě).
A pokud tě představa túr děsí stejně jako představa hovoru s pojišťovákem, nezoufej. La Gomera má taky pláže. Ne, nejsou to nekonečné pásy písku s řadami lehátek – a právě proto jsou skvělé. Playa de Santiago je klidná, výhledy jako z reklamy a voda, která tě obejme jako milovaný pes. Playa de Vallehermoso tě přivítá černým pískem a tichem, které si nezapneš v žádné Spotify aplikaci. A pokud chceš být úplně mimo civilizaci (a trochu si připadat jako trosečník ve vlastní romantické kapitole), tak Playa de la Caleta je přesně pro tebe.
La Gomera prostě není pro každého. Ale kdo si ji zamiluje, ten ví, že našel místo, kde turistika není dřina, ale zážitek – a kde „vypnout“ znamená opravdu vypnout. Mobil, stres i povinnost si pořídit fotku u památníku. Tady se totiž žije jinak – pomalu, opravdově a s nohama občas v prachu. A o tom to tu celé je.
Památky, které nesmíte na ostrově La Gomera minout
La Gomera je ostrov, který by si klidně mohl dát na vizitku: „Malý, ale nebojácný.“ A kdyby věci jako vavřínový les nebo středověká věž měly osobnost, dost možná by ti řekly: „Vítej, turisto. Zahoď mobil a začni žít.“
Začněme v San Sebastiánu, kde se na tebe shlíží Torre del Conde – věž, která už viděla víc historie než učebnice dějepisu. Původně postavená k obraně před piráty, dnes už jen sleduje, jak kolem ní chodí lidé s kelímkem frappé a pózují s úsměvem typu „líp to neumím“. Ale i tak má svoje kouzlo – je jako ten starý pán v kavárně, co sedí v rohu, všechno ví, ale mlčí.
A když ti historická atmosféra stoupne do hlavy, vyraž do zeleného blázince zvaného Garajonay. To není les, to je jiná dimenze. Stromy tam šeptají, mlha tě hladí po tváři a GPSka si bere volno. Vavřínový prales je jako terapeutická místnost pro přetížené duše – akorát že místo aromaterapie dostaneš déšť do krku a stoupání do kopce.
A pak je tu Roque de Agando, ta kamenná diva, co vypadá, že každou chvíli spadne – ale stojí si tam hrdě dál, jak starý kámen s přehledem. Tohle je ta chvíle, kdy ztichneš a koukáš… no, aspoň na dvě minuty, než ti dojde, že už to máš vyfocený a můžeš zpátky na parkoviště.
Na ostrově La Gomera toho najdete mnohem víc ..
La Gomera… to je takový ostrovní zázrak, který si jede podle vlastních pravidel. Místo křiku přes plot se tu totiž píská. Fakt. Silbo Gomero není kapela ani druh exotického ovoce, ale pískací jazyk, kterým se domlouvají místní. Dřív šlo o nutnost – když ti do rokle spadl kozel a soused byl o dva kopce dál, prostě jsi zapískal a on věděl, že má vzít lano. Dnes je to kulturní dědictví a učí se ve školách. Navíc, v Muzeu Silbo Gomero se dozvíš, že tahle forma komunikace je tak promakaná, že si můžeš zapískat i „miláčku, kup chleba“ (a chleba fakt dorazí).
Ale Gomera je i mistryně večírků. Když slaví, tak pořádně. Fiesta de la Virgen de Guadalupe? To je mix náboženství, lidové zábavy a spontánního „co se stane, to se stane“. Tančí se, zpívá se, jí se. A když jsi to nestihl, přijde Karneval La Gomera, kde se masky nosí a zábrany odhazují. Po pár hodinách ani nevíš, jestli se směješ kvůli hudbě, vínu nebo jen tak.
A pak přichází to nejlepší – jídlo. Místní kuchyně je všechno, jen ne fancy. Ale chutná, až ti slzy tečou. Třeba almogrote – pikantní pomazánka z vyzrálého kozího sýra, která ti vypálí jazyk, ale stejně si ji dáš znovu. Potaje de berros, hustá polévka z vodní řeřichy, tě vrátí do života po dlouhé túře. A sancocho, ryba tak slaná, že se hodí spíš k pivu než k vodě, tě přiměje přemýšlet, jestli jsi náhodou právě neobjevil novou závislost.
La Gomera se nevnucuje. Prostě tě uhrane. A když nebudeš poslouchat… zapíská si na tebe.
Možná nevíte, že ...
.. má La Gomera své místo také v historii? Když se Kryštof Kolumbus vydával objevovat Nový svět, udělal předtím zastávku právě tady. Ostrov mu sloužil jako poslední zastávka na doplnění zásob – než odplul vstříc Americe. A to už je důvod, proč mu v San Sebastiánu postavili i malé muzeum.