- Cena za 1 osobu – 33.600 Kč💸 SLEVA 7%
- Snídaně
- Doprava – Letecky
- Letiště - Praha
- Délka pobytu – 15 dnů
- Termín – od 19.04.2026 do 03.05.2026
Villa Gomera – La Gomera (Kanárské ostrovy)
Hotel Villa Gomera se nachází na východním pobřeží ostrova La Gomera, 34 km od letiště, v historickém centru letoviska San Sebastián de la Gomera. Zájezd na tento ostrov zahrnuje lety a přejezdy lodí mezi Tenerife nebo Gran Canaria a La Gomerou. Na místě není osobně k dispozici delegát Canaria Travel CZ.
Hotel je malý a nedávno zrenovovaný, s celkem 26 pokoji. Hosté mohou využívat recepci, bezplatné Wi-Fi připojení v celém objektu a restauraci. V blízkosti se nachází park Parque de la Torre del Conde, ideální pro odpočinek a relaxaci.
Dvoulůžkové pokoje jsou vybaveny televizí se satelitními programy, malou ledničkou, koupelnou s WC a vysoušečem vlasů. Maximální kapacita těchto pokojů je 2 dospělé osoby a 1 dítě, včetně dětí do 2 let. Studio nabízí kromě ložnice také obývací část a integrovaný kuchyňský kout s mikrovlnnou troubou a ledničkou. Maximální obsazenost studia je 2 dospělé osoby a 1 dítě s dalším dítětem do 2 let.
Apartmán s jednou ložnicí má podobné vybavení jako studio, ale s oddělenou dvoulůžkovou ložnicí. Maximální kapacita apartmánu je 2 dospělé osoby a 1 dítě plus 1 dítě do 2 let. Všechny typy ubytování zahrnují bezplatné Wi-Fi, televizi se satelitními programy a koupelnu s WC.
Okolí hotelu je ideální pro pěší turistiku, horskou cyklistiku a rybolov. Na nedaleké pláži, která je vzdálena přibližně 500 metrů, jsou k dispozici vodní sporty. V blízkosti hotelu se nachází obchody, restaurace a bary, což zajišťuje pohodlný přístup k potřebným službám a zábavě.
Nezaujal Vás tento hotel?
▼▼▼ Nevadí 🙂 Ve vyhledávacím formuláři si můžete najít ubytování na Kanárských ostrovech podle svých představ. ▼▼▼
Co najdete na ostrově La Gomera
La Gomera je ten tichý, nenápadný sourozenec v kanárské rodině, který se nesnaží za každou cenu upoutat pozornost obřími plážemi nebo nočními kluby. Místo toho vsadil na něco mnohem rafinovanějšího: dramatickou krajinu, prastaré lesy a klid, který tě donutí vypnout mobil (ano, fakt se to dá). Ostrov leží tak trochu stranou – severozápadně od afrického pobřeží, s rozlohou necelých 370 km², což je zhruba tolik, kolik zabere jeden průměrný nákupní víkend v Ikee. Ale neboj – tady tě nečekají regály a švédské kuličky, nýbrž útesy, rokle a výhledy, které způsobují záchvaty romantických vzdechů i těm, co běžně vzdychají jen u kafe bez kofeinu.
Středobodem ostrova je národní park Garajonay – což není jméno čaroděje z Harryho Pottera, ale magický prales, který by s přehledem mohl být kulisou pro fantasy film. Jde o jeden z posledních prastarých vavřínových lesů v Evropě, zapsaný do UNESCO – tedy do toho seznamu, kam se dostanou jen ti opravdu výjimeční. A nejvyšší bod ostrova, vrchol Garajonay, se tyčí do výšky 1 487 metrů, což je tak akorát na to, aby ses cítil jako král (nebo královna) světa, ale pořád ještě nezkolaboval cestou nahoru.
La Gomera má i příběh. Takový ten historický, ve kterém figuruje Kryštof Kolumbus. Jo, ten s tou lodí a Amerikou. Právě ze San Sebastiánu, hlavního přístavního města, vyrážel na svou cestu do „neznáma“ – a možná se tu před odjezdem najedl, ztratil mapu a přemýšlel, jestli si vzal dost ponožek. Každopádně, ostrov tehdy sloužil jako poslední zastávka před velkou výpravou, což mu dává trochu tu epickou auru hrdinského výchozího bodu.
A klima? Kdyby bylo počasí člověk, La Gomera by byla ten příjemně vyrovnaný parťák, který tě nikdy nenaštve. Subtropické teploty, vysoká vlhkost, a tolik zeleně, že ti to po týdnu začne připomínat tapetu z botanické zahrady. Výsledek? Ráj pro všechny, kdo mají chuť na tichou turistiku, přírodní krásy a trošku toho historického kontextu.
Takže pokud hledáš místo, kde se cítit jako objevitel, lesní skřítek a zenový turista zároveň – pojeď na La Gomeru. Malý ostrov, velký dojem.
|
Prohlédnout více fotografií >>>
|
La Gomera - aktuální počasí a předpověď na následující dny
La Gomera a jeho krásné pláže
La Gomera není ostrov, co by se předváděl. Žádné přímé lety z Londýna s welcome drinkem, žádné billboardy „nejkrásnější pláž světa“. Tady tě přivítá serpentýna, pichlavý keř a vítr, co si hvízdá vlastní melodii. A víš co? Právě proto si ho zamiluješ.
Tenhle ostrov si na nic nehraje. Neokouzlí tě možná okamžitě, ale jakmile se s ním trochu sžiješ, začneš zjišťovat, že tohle je přesně ten druh místa, kde se ti pomalu vrací duše zpátky do těla. Vše začíná – a vlastně i končí – v Národním parku Garajonay. Když vstoupíš do těch prastarých vavřínových lesů, najednou se všechno zpomalí. Vzduch je jiný. Vlhký, čistý, vonící po hlíně a životě. Stromy jsou obalené mechem jako v pohádce, a pokud se dostaneš výš, třeba na samotný vrchol Alto de Garajonay, uvidíš, jak se nad ostrovem válí moře mraků. A možná zahlédneš i Teide z vedlejší Tenerife – taková malá odměna za to, že ses neztratil.
Když ti začne funět i batoh, je čas dát si pauzu ve vesničkách jako Vallehermoso nebo San Sebastián. Tam to žije tak pomalu, že místní kočka je rychlejší než obsluha v kavárně. Ale právě to je to kouzlo – sedíš, koukáš, přemýšlíš, dýcháš. A možná si koupíš domácí džem od paní, která ho dělá od roku 1978 úplně stejně.
A teď k plážím, protože ano – Gomera má i tenhle bonus. Jen teda nečekej bílý písek jako z katalogu. Playa de Santiago je možná nejcivilizovanější – najdeš tu promenádu, pár kaváren a pohodovou atmosféru. Ideální místo pro ty, co chtějí po túře máčet nohy bez rizika, že si je odnese příliv. Voda je klidná, výhledy nádherné, a občas se tu objeví i delfíni (ano, delfíni, fakt – není to PR trik).
Playa de Vallehermoso je trochu víc syrová – pláž s černým pískem obklopená dramatickými útesy, kde víš, že příroda má poslední slovo. Je tu i přírodní bazén, což se hodí, protože moře si tu občas dělá, co chce.
A pro ty, kdo chtějí být úplně mimo svět, je tu Playa de la Caleta – schovaná mezi skalami, přístupná jen pěšky (samozřejmě), s pocitem, že jsi právě objevil něco tajného. Voda tu šplouchá pomalu, slunce tě hřeje do zad, a ty najednou zapomeneš, že jsi vůbec měl někdy e-mail.
La Gomera je prostě jiná. Neokřikne tě, neomámí. Ale dostane tě. Pomalu, potichu – a napořád.
Památky, které nesmíte na ostrově La Gomera minout
Přiznám se rovnou: na La Gomeru jsem se těšil hlavně kvůli tomu, že tam všichni říkají, jak je to „nedotčená příroda“ a „místo, kde zastavil čas“. A hele, asi mají pravdu. Jen místo zenové harmonie jsem chvílemi zažíval lehkou paniku, když jsem bloudil v mlze, promočený a s botami plnými bahna. Ale jo – krása, co tě dojme.
Nejdřív mě uvítala Torre del Conde, kamenný strážce San Sebastiánu. Památka z dob, kdy „pirát“ ještě neznamenal někoho, kdo stahuje filmy. Dneska už jen tiše stojí a dělá pozadí pro turisty, co se snaží najít správný úhel bez plastového koše v záběru.
Pak jsem zamířil do národního parku Garajonay, což je něco mezi pohádkovým lesem a živým muzeem vlhkosti. Stromy jsou tu tak staré, že kdyby mohly mluvit, pravděpodobně by ti latinsky vynadaly za to, že šlapeš po mechu. Ale jinak – ticho, zeleno, mystično. Jen si nezapomeň bundu, protože „mlha“ tu není atmosférický efekt. To je permanentní realita.
No a nakonec Roque de Agando. Velkolepý, osamocený, dramatický. Pokud tě neohromí jeho velikost, tak minimálně fakt, že z každé fotky vypadá jako photoshop. Ale není. Je to skutečný kus kamene, co vypadá, jako by tam přistál z jiné planety. A co víc si přát?
Na ostrově La Gomera najdete i mnoho dalších zajímavostí ..
Na La Gomeře je pár věcí, které jinde prostě nenajdeš. Třeba… jazyk, který se nepíše, nemluví, ale píská. Ano, čteš správně – místní si tu už po staletí „povídají“ pomocí hvízdání, kterému se říká Silbo Gomero. Co začalo jako praktická forma komunikace přes rokle a kopce (když se ti soused nedovolal přes kopec, tak na tebe prostě zapískal), se dnes hrdě vyučuje ve školách a zní jako soundtrack z přírodního dokumentu s Davidem Attenboroughem. A pokud se ti to zdá trochu přitažené za vlasy – zajdi do Muzea pískajícího jazyka v San Sebastiánu. Je to fascinující, zvláštní… a trochu zneklidňující, když zjistíš, že si tu dvě babičky dokážou poslat celý recept na almogrote jen přes píšťalku.
Ale La Gomera není jen o tichu a hvizdech – umí to taky pěkně roztočit. Během roku se tu koná několik festivalů, kde se kříží katolická tradice s kanárskou radostí ze života. Největší událostí je Fiesta de la Virgen de Guadalupe, což je taková kombinace pouti, karnevalu a davového nadšení v jednom. Lidé nosí sošky, tancují, zpívají, jedí a pálí kalorie rychleji než v posilce – jen s lepší hudbou a bez trapných legín. A jestli jsi náhodou propásl tuhle duchovní jízdu, pořád je tu ještě Karneval La Gomera, což je barevné šílenství plné průvodů, masek a večírků, kde nevíš, jestli jsi na Kanárech, v Riu nebo jsi prostě jen zapomněl, jak vypadá normální pondělí.
A co by to bylo za ostrov bez jídla, že? La Gomera tě nenechá hladovět. Místní kuchyně je jednoduchá, ale geniální – jako když babička vaří z toho, co má po ruce, a ty se pak ptáš, proč to doma chutná jako vlažná katastrofa. Tady se všechno točí kolem čerstvosti: ryby, brambory, banány… a hlavně legendární almogrote – sýrová pomazánka tak ostrá, že ti vystřelí jazyk z pusy, ale tak dobrá, že ji budeš potají ujídat lžičkou. Dáš si k tomu potaje de berros, což je polívka ze všeho zeleného, co rostlo poblíž, a zakončíš to sancochem, což je dušená slaná ryba, kterou buď miluješ, nebo ji nikdy nepochopíš. Obě možnosti jsou v pořádku.
A jestli tě tohle všechno nepřesvědčí, že La Gomera má styl, tak už fakt nevím. Možná ti to bude muset ostrov zapískat sám.
Věděli jste, že ...
.. má La Gomera své místo také v historii? Když se Kryštof Kolumbus vydával objevovat Nový svět, udělal předtím zastávku právě tady. Ostrov mu sloužil jako poslední zastávka na doplnění zásob – než odplul vstříc Americe. A to už je důvod, proč mu v San Sebastiánu postavili i malé muzeum.